Bolest druhých aneb slovo k pohoršeným muslimkám

Opakovaně se s tím v rozhovorech s Vámi setkávám, neméně jako ve Vašich reakcích na mé texty. Uráží Vás karikatury islámského proroka a neúctu k náboženství byste si přály trestat. Voláte po spravedlnosti a žádáte její naplňování podle Vaší míry. Kupodivu jste to převážně Vy, naše aktivní muslimky, kdo zpravidla mluví a proto mé slovo by tentokrát mělo zamířit přímo k Vám.

Zákaz zobrazování? Prorok Muhammad a Mojžíš v rukopisu Mír Hajdara z r. 1436

Neberu Vám právo se pohoršovat na karikováním, které celkem bezdůvodně vztahujete na sebe a ze sebe činíte advokátky pohoršených a rozhořčených. Pouze v duchu moderního práva, které je výhradně pozemské, nikoliv boží, což znamená po lidsku nedokonalé, Vám a Vašim souvěrcům nechci přiznat oprávněnost brát spravedlnost do vlastních rukou. Dokonce nejsem ochoten ani tomuto sklonu a pokušení rozumět, chápat ho a takto jaksi omlouvat.

Pokud chcete žít v otevřené společnosti a užívat jejích výhod, budete muset občas snášet její nevýhody. A k tomu patří, že se náboženství, které uctíváte, ale i vírám jiným, čas od času někdo vysměje a Vy to budete muset snést, případně se obrátit na soud se žalobou na pohrdání náboženstvím a jeho urážku s rizikem, že Vám nedá za pravdu. Pokud trváte na tom, že taková demokracie založená na humanismu universalistickém, nikoliv parciálním, není spravedlivá a dobrá, máte, pokud vyloučím, že byste chtěly vydírat ostatní zápalnými láhvemi a terorem, dvě možnosti.

Po vzoru salafistů se uchýlit do ústraní a tam žít v izolaci, chráněny před riziky, které přináší zkažený moderní svět. Anebo pracovat pro budoucnost a pokusit se někdy příště liberální demokracii přehlasovat a pak ji odstranit ve jménu světlých zítřku nějaké demokracie islámské nesené důstojnými, bohulibými, zbožnými a tolerantními muslimy s otevřenou náručí pro všechny lidi dobré vůle odevzdat se Alláhovi.

Proti takovému vývoji může Západ sotva co dělat, chce-li zůstat demokratický. Protože demokracie není stav jednou provždy daný, nýbrž je to vzorec uspořádání světa , který prochází doslova každodenním plebiscitem. I pro nás, obhájce demokracie liberální, zbývají také dvě možnosti. Buď vsadíme na to, že principy tržní ekonomiky a individuální touha po materiálním blahu posléze rozloží frontu islámských horlivců, kteří stojí v první řadě nepřátel otevřené společnosti.

Anebo se vydáme cestou dialogu, cestou hledání lidského smíru, jehož cílem nebude zkrocením lidí božími pravdami, nýbrž zkrocení bohů, náboženských i lidsky modlářských, ve jménu lidské rovnosti a demokracie, tohoto sice jen lidského, nedokonalého, leč stále nejlepšího nástroje rovnoprávných a svobodných občanů.

A ještě bych Vám doporučil nezlobit se na humor druhých a pokud Vám vadí, mávnout nad ním rukou. Určitě by Vám také prospělo, kdybyste se nebraly až tak příliš vážně. Něco takového cestu k humoru usnadňuje. Humor je totiž takovým ventilem, který odlehčuje přílišný respekt. A přílišný respekt, přílišná bdělost nad ctností nezřídka ctnostnost degraduje a mění v antictnostnost. Příliš ctnostní se stávají obětí vlastního sebeklamu a sebeuspokojení.

Dnešní islám nabízí hojně příkladů takového počínání. Ať je to bdělost nad dodržováním závazku cudnosti pro ženy, anebo křečovité požadování spravedlnosti, popřípadě její vynucování hrozbami, násilím a revanší. Ctnosti uplatňované striktně se stávají neúnosnými, ba škodlivými jak pro samotné ctnostné, tak i pro ostatní. A spravedlnost uplatňovaná příliš důsledně a bez ohledu na různé komplikace a polehčující okolnosti přestupku, se mění v nelítostnou krutost a stává se zástěrkou samolibé pýchy.

A nakonec zpět k prorokovi Vašeho náboženství. Možná by stálo za to zamyslet se nad tím, zda křečovité lpění na jeho nedotknutelnosti, byť jak samy musíte přiznat, to byl jen člověk, i když skrze něho mluvil Alláh, se nepřevrací v něco záporného, co podle Vás islám není a být nechce. Přehnaná úcta se může, jak známo, měnit v brutalitu, v necitlivost k lidskému trápení a v lhostejnost k bolesti druhých. Anebo bolest těch druhých je jiná než Vaše a navíc snad zasloužená?