Arabský luxus a evropská krize

Bohatství  oslepuje a obdiv k moci, z něho plynoucí, dává zapomenout na vlastní hrdost. Prezident Klaus, státník evropského státu, doporučuje bohatému arabskému státu, aby se svými neméně  bohatými arabskými souputníky nenásledoval „evropský příklad“.

Nemám rád osobní útoky na našeho prezidenta. Jeho volba se mi nemusela líbit, ale respektuji jeji demokratickou legalitu. Nemám potřebu s jeho postoji polemizovat, natož pak se veřejně připojovat k laciným kampaním pod heslem „Hrr na něj!“  V případě Klausovy cesty do Saúdské Arábie a jeho projevu v Rijádu (viz. iDnes, 18.1.2012) musím učinit výjimku. Moje odpovědnost soudného kritika islámu a islamismu velí nemlčet.

Už samotné přijetí pozvání na konferenci pořádanou Radou pro ekonomickou spolupráci arabských zemí Perského zálivu mi nejde do hlavy. Saúdovci neplatí nic jen tak a chtějí vidět, jak se každý investovaný dolar vrátí zhodnocen.  Nikoliv nutně zmnožen, ale vynaložen alepoň s nějakým psychologickým efektem. V saúdské strategie existuje jasné diktum: investovat a uplácet, uplácet a investovat, žádný velký rozdíl, a náš vlastní prospěch především.

Celé záležitost může skončit jako jiné z mnoha efemérních epizód Klausovy opakované kritiky EU. V případě rijádského expozé se neubráním vidět širší souvislosti. Ve zprávě o stavu islámu a islamismu v České republice, nedávno publikované, ukazuje její autor Lukáš Lhoťan, mimochodem bloger na iDnes, jaký způsobem se u nás islám financuje. Drtivé většiny našich muslimů, zejména pak těch, kteří se aktivně zapojují do veřejné debaty o islámu, se nějak dotkly peníze z různých muslimských fondů, a jsou to nejčastěji právě peníze ze Saúdské Arábie.

A zcela prokazatelně to není nadarmo. Většina takto „podpořených“  muslimů slouží  cizím zájmům a tvrdí, jako kupříkladu Lukáš Alí Větrovec, že tak činí vlastně pro naše dobro (viz: http://abicko.avcr.cz/sd/novinky/ohlasy/otevreny-dopis-na-panka.html). Stručně řečeno, Evropa - cloumaná společensko-kulturně-morální krizí - by si „zasloužila“ následovat příklad zanícenosti a elánu muslimských věřících. A evropští muslimové, včetně těch českých, jsou prý připraveni Evropě takovou službu poskytnout.   

Pan prezident by nám možná vysvětlil, že v Rijádu vlastně mluvil za české národní zájmy. Třeba chtěl tamním bohatým Arabům jen sdělit, že Češi jsou sice formálně v EU, ale duchem nikoliv. A že mají, nebo alepoň ti rozhodující z nich, smysl pro „zdravé riskování“ a nejsou jako ostatní tolik zatíženi oním evropským „civilizačním a kulturním problémem“, jehož atributy jsou „spotřeba, zadlužování se, opatrnost“. Snad aby povzbudil odvahu potenciálních arabských investorů zamířit do Čech?

Nemyslím si, že se teď arabští investoři k nám pohrnou. A po pravdě řečno, budu docela rád,  když se tak dít nebude. Nějaká islamizace u nás je sice málo pravděpodobná, leč Lhoťanova zpráva o stavu islámu v Čechách by se měla brát vážně, zejména pokud jde o různé ty dary, stipendia a placené stáže, obdobně jako lukrativní pozvánky na „vědecké“ konference. Nevím, proč by nás měli bohatí Arabové lákat a čemu se od nich vlastně naučit. Pochybuji že lepšímu a rozumnějšímu kapitalismu. Snad jen účelovému spojení ekonomiky a náboženství a docela pravděpodobě pohrdání všemi ostatními, kterým Alláh nedopřál luxus a opulenci.

Zdá se mi nepravděpodobné, že by si pan prezident nevšiml, že na ropě postavený kapitalismus nevyhovuje tak docela, ba skoro vůbec hodnotám, po kterých volá.  Investovat a nikoliv hlavně spotřebovávat, spořit a nikoliv rozhazovat, zdravě riskovat a nikoliv pasivně tezaurovat kapitál? Ropné monarchie, pravda,  investují. Zda pokaždé ekonomicky účelně, nad tím zůstává viset otazník. Saúdovci kupříkladu poskytují „zadarmo“ svým poddaným bydlení, vzdělávání a zdravotní péči. Je to důkaz islámské štědrosti a charity anebo metoda, jak si kupovat přízeň lidu a snáze vládnout? Bez demokracie, přirozeně, a samozřejmě bez západního modelu právního státu.

Cesta k osobnímu bohatství pouze přes chytrý nápad a jen pomocí samotného kapitálu vede v arabském světě málokdy. Děje se tak výhradně přes kontakty skrze rodinu nebo přes „kamarády“ ve vyšších patrech administrativy a politické moci. Přesto Klaus očekává, že „racionálně fungující země vyvážející ropu“  (zřejmě se tím myslí i hostitelská Saúdská Arábie) budou v dohledném době patřit k nejdynamičtější části světové ekonomiky“!

Byl to snad ze strany Klause truc, že takové pozvání přijal? Něco na způsob: „Když mě neposlouchají v Bruselu, řeknu to v Rijádu“? Bojovat v Rijádu za lepší Evropu je nemístné, zejména pak o to více, když se přitom zdůrazňuje „demokratický deficit“ Evropské unie. Na takové počínání v zemi přísného konzervativního islámu, která o demokracii neví nic, se hodí jediné označení: chucpe.