Jeden z největších investorů v Indii je ostrov Mauricius. Investuje na jihoasijském subkontinentu více než Velká Británie, USA a Francie. Jak je to možné?
Maharadžové vždy dávali peníze do Londýna a tato tradice nepřestala platit ani dnes. Nové firmy v Indii a tamní zbohatlíci ukládají legálně i ilegálně své zisky nadále do bank v City. Odtud se peníze dostávají dlouhým obloukem na Mauricius, jenž je malým finančním rájem. Pod jménem jiných vlastníků se následně vracejí nezdaněny zpět do Indie.
Syn konžského prezidenta utratil loni 35 tisíc dolarů za nákup luxusního zboží v Paříži a Dubaji. Jednalo se o peníze, které Kongo získalo z prodeje ropy. Sasu Ngeso, syn konžského prezidenta, je totiž ředitelem obchodní firmy, která se zabývá prodejem konžské ropy. Přitom tato africká země se loni v rámci dohody o umořování své zadluženosti zavázala, že bude bránit střetu zájmů při prodeji své ropy.
Od roku 1995 opustilo Afriku 274 miliard dolarů, což představuje 145% současné africké zadluženosti. Snahou od daňové úniky není ovšem nakažena jen Afrika. Seznam zemí, kde se tato činnost stává národním sportem, narůstá. Kajmanské ostrovy a další finanční ráje lákají. Defraudace, korupce, daňové úniky, ale také podloudný obchod, pašování, drogy, prostituce, padělky. Rozsah cirkulujících špinavých peněz nabyl už takových rozměrů, že představuje „hrozbu pro stabilitu a prosperitu světa“, píše Raymond Baker, vedoucí výzkumného střediska Center for International Policy z Washingtonu. V knize Achillova pata globalizace uvádí, že korupce, jež ničí po desetiletí africký kontinent, se šíří do další částí světa. Teprve po šoku z 11. září 2001, kdy se zjistilo, že pachatelé využili pro realizaci pekelného plánu světové kanály pro oběh špinavých peněz, se začalo o tomto tématu více hovořit. „Netransparentní ekonomika je pevně vklíněna do ekonomiky transparentní“, dodává Moisés Naím, autor úspěšné knihy Illicit, jakési Černé knihy světové ekonomiky (české vydání připravuje nakl. Vyšehrad pod názvem Černá kniha globalizace)
Ukradené, zpronevěřené a daním unikající peníze představují podle statistiky zveřejněné listem Le Monde 2-5% celosvětového hrubého národního důchodu. Největší podíl na nich má obchod s drogami a padělky. Ale patří sem i obchod s léky a odpadem, stejně jako peníze získávané z organizování ilegálního přistěhovalectví. Problému se začala po září 2001 více věnovat Světová banka, ale daleko zatím nepokročila. A Evropa mluví dvojím jazykem. Navenek kárá a káže, ale ve věci kupříkladu daňových rájů uplatňuje jiná měřítka.
Americký senátor a neúspěšný soupeř George Bushe o Bílý dům John Kerry píše v knize Nová válka: „Vše,včetně zločinu, je dnes globální. Pouze právo nikoliv. Je to přitom naše jediná obrana před darwinisticky se utvářejícím světem s vládou vražd a peněz“. Lord Daniel Brennan, britský právní expert a jeden z hlavních představitelů Mezinárodního sdružení právníků (IBA), poukazuje na světová právní vakua soustavně. A jeho stanovisko je více než výmluvné: „Přešli jsme od kapitalismu lhostejnosti ke kapitalismu brutality. V 21. století bude třeba zavést kapitalismus odpovědnosti“.
