Ty jsi Boomer, viď?

Ahoj Boomeři. Ahoj X-ka. Jak vám ten život šlape? U mně dobrý. Něco jsem pro vás napsal. Tak si to přečtěte :-)

„Kámo, ta borka mě reálně ghostuje. Zajdeme potom tady vedle do kavárny, je totálně lit, všechno ti pak vyspoilnu“.

„Jo, ale má cool posty na instáči, když je vidím, tak z tý borky seru a mám FOMO“.

Poslouchám konverzaci dvou mladých dívek v učebně během přestávky. Účastním se kurzu mentálního koučinku, jsem chlap padesát plus a s výjimkou přednášejícího jsem tady široko daleko ten nejstarší kousek.

„Holky, sorry že se do toho míchám, ale tohle bez překladače nedám“, pokouším se navázat konverzaci. Vzápětí toho hořce lituju.

„No jo, ty jseš boomer viď“, otočí se na mě mladá holčina s tetováním v obličeji a v jejím úsměvu postřehnu soustrast.

Bohužel to celé nepoberu, jsem zvědavý a nakonec se ztrapním ještě víc.

„A to je dobrý nebo špatný?“, zeptám se s upřímnou naivitou naprostého blbečka. Boomer mi zní jako boom boom bang, to by nemuselo být zase tak špatný, honí se mi hlavou. Třeba tím myslí „ranař“. Figuru mám docela ucházející, pomyslím si s naivitou ježka s hruškou napíchnutou na zádech.

Dívka s tetováním v obličeji protočí oči někam dozadu do hlubin lebky a ta druhá, s tetováním jen na rukou, protáhne v úšklebku levý koutek o centimetr a půl výš. Obě se na sebe pak podívají a začnou se smát. Směju se s nimi. Sice nevím proč, ale jedno je jisté. Boomer neznamená boom boom bang, ale nejspíš něco jako „debil“.

„Hele, uděláme spolu pak nácvik koučinku, jo?“, odmění mě lízátkem zájmu ta méně potetovaná. „Uděláme skupinu, takhle ve třech, oukej?“, přidá se ta s obrázky po obličeji. Až se potom začnu z internetu učit jejich slang, dozvím se, že nechce být FOMO, kdyby to náhodou se mnou přeci jen bylo fajn. Koučink mi totiž docela jde a při výcviku jsem hodně aktivní. Klasický vzor padesát plus, co ještě nechce stát stranou.

„Tak fajn holky, budu rád“, usměju se na ně. Dívky mi úsměv opětují, ale všimnu si, jak na sebe po očku mrknou, zvednou se a jdou do kuchyňky. S penzem mých současných vědomostí bych řekl: „Jdou spoilerovat“.

Odpoledne po skončení výuky letím domů a sednu si k notebooku. Spustím Chat GPT 5.0 a rovnou se zeptám: „Co znamená být boomer?“. Za sekundu už to vím. S mírnými rozpaky zjistím, že ale Boomer nejsem. Já jsem X-ko. Generace X. Jsem ročník 1973 a Boomeři končí rokem 64. Nabízejí se tedy dvě možnosti. Buď mě holky tiply na starší kousek, anebo zkrátka Boomer’s je hromadným označením pro všechno, co se jim jeví jako starší. Nějaká taková pocitová kategorie. Později zjišťuju, že mám plus mínus pravdu.

Hodně o tom všem přemýšlím. Nejsem z toho zhrzený, nebo smutný. No, smutný možná přeci jen trochu ano. Boomer. X-ko. V mojí duši přeci plane oheň vysokým plamenem a nemám pocit, že bych sám sobě za těch padesát roků nějak zestárnul. Tvář ano. Vlasy jsou víc a víc protkané šedinami a z Gandalfa šedého se stává Gandalf bílý. Ano. Ano. Ano. Ta koroze těla je nevyhnutelná, a to pro každého, vepisuje se každým dnem a rokem do tváří, do těl nás všech a je to snad jediná skutečná spravedlnost tohoto světa. Ale ta jiskra mládí ve mně hoří dál. Cítím jí, vnímám jí. Nemám valnou potřebu o tom někoho z mladých přesvědčovat, oni mají svůj svět a bylo by to příznakem jakéhosi malomocenství generace, do které nezpochybnitelně patřím. Nůžky se zkrátka rozevírají a to vše umocňuje masivní nástup technologií, spojujících každého s každým. Tohle všechno je naprosto přirozený běh času.

Jen mi přijde, že ta naše generace X ztrácí na síle. Podle statistik do téhle kategorie v té naší zemičce spadá 2,18 milionu lidí. To je slušná armáda „entit“. Je to obrovská moc kumulované životní zkušenosti lidí, kteří pamatují doby socialismu, sametovou revoluci, divoké devadesátky a kteří prožili tolik věcí, které ti mladí zkrátka neprožili. My X-ka jsme velkou silou ve společnosti. Zachovejme si proto svou tvář. Zachovejme si svojí autonomii. Nepřizpůsobujme se. Udržujme a kultivujme to, co je cenné. Tedy zejména naši řeč. Způsob, jakým se vyjadřujeme. Nespoilerujme. Nechoďme do lit podniků. Zůstaňme zkrátka svoji. Nemusíme být cool a nemusíme v těch všech novotách rozpustit svojí hrdou pozici starých a zkušených a vyměnit jí za jakési chvilkové potěšení z toho, být i v téhle době IN. My totiž jsme IN. Takoví, jací jsme.

Nevím jak vy, ale já to takhle zkrátka pojedu do konce svých dnů.

A pro všechny další X-ka, ale i boomery, připravuju projekt DruháPůle. Projekt věnovaný ryze druhému poločasu života. Tomu poločasu, kterému víc a víc začínám rozumět. A mám ho víc a víc rád.

Tak krásné dny, má drahá X-ka a mí drazí Boomeři.

Krásné dny vám všem, a pokud to celé vnímáte aspoň trochu podobně, napište.

Mirek.