Tradice na dosah

Minulý pátek jsem se zúčastnil části akce Muzejní noc 2010, pořádané nadšenci a pracovníky sokolovského muzea. Letos téma akce bylo zvoleno k uctění 65.výročí ukončení 2.světové války.

Stihl jsem přednášku o francouzské armádě, prohlídku připravené výstavy válečných exponátů s poutavým výkladem p.Berana a ještě poutavější přednášku o průběhu působení osvobozeneckých armád na Sokolovsku. Nejvíce na mě zapůsobil filmový dokument o osvobození zajateckého tábora ruských vojáků, který se nacházel na místě současného sídliště Vítězná. Byl to hluboký zážitek. Už během promítání na mě padala chmurná nálada z toho jak se macešsky chováme k historii města ve kterém jsme se narodili, vyrůstali, chodili do školy, pracujeme a pomalu stárneme. Přesto stále slýchávám povzdechy, že město nemá historii, vždyť se sem všichni "nastěhovali" a tak.... Myslím, že to není už dávno pravda! Jen jsme nějak zapomněli v sobě ten vztah k městu budovat. Nějak pomíjíme historii před rokem 1945, kdy došlo k novému zabydlování Sokolova. Jistě, neznáme spoluobčany, kteří tady dlouho před námi spřádali své osudy, o to více bychom je měli vyhledávat, bádat po nich a hlavně učit se o nich. Patří k našemu městu tak jako současní rodáci. Proto už mi dnes nějak falešně zní snaha přejmenovat "Hornickou pouť" a "Sokolovskou pouť". Dříve než tu byl nějaký Sokolov, byl tu hornický Falknov i s jeho horníky, štajgry a pod. Není naše vina, že to byli dědové, babičky, otcové a matky někoho jiného. Proto píši, že Sokolov má historii !!! Jen nemá tradice !!! Neboť jsme je nějak zapomněli oživit a udržovat. Děkuji všem, hlavně zaměstnancům muzea, kteří se o něco takového pokoušejí.