- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Všichni jsme herci a každý náš život jedinečné divadelní představení. A to i přes to, že slovo herec patří neodmyslitelně k profesionálním nebo amaterským divadelním spolkům, které vyplňují náš volný čas a kam se chodíme bavit. Je pravdou, že v určitém slova smyslu všichni ostatní neberou za své role finanční odměny. Na druhou stranu, nehrát tyto role a nenasazovat každý den masku, jíž si společnost a pracovní zařazení žádá, jen stěží si udržíme zaměstnání. I když je nálada na bodu mrazu nebo naopak na bodu euforie, je třeba se přetvařovat a ovládat. Tak, jak si žádá minimálně slušné vychování.
Stačí se jen trochu dívat okolo sebe, číst z výrazů kolemjdoucích i mezi řádky vyslovených vět. Vžívám se do role pouhého pozorovatele. Lavička frekventovaného nádraží je ideálním místem pro pozorování dění kolem sebe a kolemjdoucích. Nabízí pohled na kompletní průřez a vzorek obyvatel města i venkovanů dojíždějících za prací. Vidím a slyším kolem sebe mnoho klaunů, Don Juanů, Pierotů, princezen Dišperand, principálů, Polednic, Hurvínků, Mániček, paní Kateřin a mírně zmaten, mihne se i Alois Nebel.
Přemýšlím, jaké postavy jsou schovány pod nánosy šminek, za černými brýlemi i pod kloboukem zakrývajícím část obličeje. Většina z nás umí výborně své role a dokáže maskovat své reálné pocity, myšlenky i stavy mysli. Není divu, že když maska odkryje reálnou naši tvář, nechce se ani věřit, jak lehce se z milé Zlatovlásky stane ve vteřině nesnesitelná ježibaba.
Opouštím lavičku a pokračuji ulicí. Zamýšlím se nad divadlem, cirkusy i klauny a symbolika opět zaúřaduje. Upoutávka na divadelní hru Nový Bleší cirkus, petice Nejsme klauni, postarší dáma v pestrobarevných šatech, zakaboněný výraz kolemjdoucí i veselý smích dítěte. Pokračuji dále a vidím strhaný výraz ženy táhnoucí za sebou řvoucí dítě, muže v obleku a kravatě dobíhající na poslední chvíli autobus. Každá z těchto grimas symbolizuje aktuální duševní stav. V psychicky vypjatých situacích jsme soustředěni spíše na výkon než na naši masku. Každý pohled kolem sebe evokuje téma divadla, jen stačí se dobře dívat.
Každý z nás je klaunem,
ač nenosíme červený nos,
každá z nás je vílou,
a on zase princem na koni.
I když naše maska dobře sedí,
skrze naše oči, ta jediná a pravá,
na svět pravou naší tváří stále hledí.
Nad komickými postavami se smějeme,
přitom dnes a denně jejich směrem, pomalu ale jistě, spějeme….
Všichni jsme klauni, jen záleží na tom, jak s touto rolí naložíme.
Hermína Muchová
Další články autora |
Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Praha