Pokud bychom měřili vyspělost České republiky dle pracovních možností, nabídek a přístupu k pracujícím „na volné noze“, zařadila by se naše země mezi ty, kde jsou pracující bez zaměstnavatele vysoce ceněni anebo se máme ještě stále co učit? V demokratických a ekonomicky vyspělých zemích tvoří lidé „na volné noze“ (označování též jako nezávislí profesionálové nebo freelancer) jeden ze základních pilířů tržní ekonomiky a občanské společnosti. Jejich podnikání spočívá ve svobodném a nijak neomezeném výběru obchodních příležitostí prostřednictvím tržní nabídky a poptávky. V těchto zemích mají lidé „na volné noze“ vysoké ocenění například v médiích, neboť jejich odbornost a nezaujatost je často předurčuje do role nezávislých znalců.
Většinou je označení „na volné noze“ spojováno s činností novinářů, kteří píší bez pověření konkrétní redakce. Samozřejmě i ti sem patří, ale skupina pracujících je mnohem širší. Jsou to samostatní živnostníci a podnikatelé, kteří nemají zaměstnance nebo jich mají tak málo, že jsou schopni své podnikání řídit sami bez cizí pomoci. Dále jsou to samostatně činní umělci, řemeslníci, znalci, zemědělci a další svobodné profese. Jedná se i o nespecializované pracovníky, kteří střídají výdělečnou činnost bez stálého pracovního poměru dle okolností (dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce, různé brigády, apod.). Je tedy více než jasné, že toto téma zasahuje každý den velkou část našeho obyvatelstva.
Osobně se domnívám, že podmínky pro práci „na volné noze“ nejsou v naší zemi až tak ideální. Proč by jinak bylo tolik nezaměstnaných? Jen proto, že se jim nechce pracovat, anebo i z důvodu, že se jim jakákoliv činnost nevyplatí? Dnešní obvyklý obraz člověka hledajícího práci vypadá tak, že i když hledá intenzivně zaměstnání, rozesílá denně potencionálním zaměstnavatelům desítky životopisů a snaží se překonat vztek i absolutní bezmoc, neboť mu nikdo ani neodpoví, nakonec skončí na pracáku. Poptávka stále vysoce převyšuje nabídku volných míst, a tak ani zde práci nenalezne, ale dostane alespoň nějakou korunu a zaplatí mu zdravotní pojištění. Pár měsíců, kdy mu jsou vypláceny sociální dávky, uběhne jako voda a situace se opět opakuje. Bez výsledku. Je jasné, že člověk pomalu klesá na mysli, dostává se do depresí a nakonec ztratí i poslední odhodlání dál bojovat za nalezení zaměstnavatele, který by se ho ujal.
Když se člověk zamyslí, hledání práce je stále ve většině případech spojováno a skloňováno jen se slovem zaměstnavatel. Celkem pochopitelné, je to na první pohled určitá jistota trvalého příjmu i časově neomezeného pracovního poměru. Na druhou stranu, není lepší dělat alespoň cokoliv, než jen čekat a doufat, že se najde nějaké teplé pracovní místo? Co takhle zkusit vlastní hlavu, vlastní ruce, zapojit zkušenosti, které celý život střádáme v hlavě a do něčeho se pustit sám? Vůbec to nemusí být přímo podnikání, existuje spousta možností, jen se stačí podívat na svoji situaci a vlastní možnosti i z jiné stránky. Samozřejmě vám to, že něco vytvoříte nebo vymyslíte, nezaručí okamžitý úspěch. Za pokus to ale stojí a třeba se jednoho dne dočkáte, že budete v pozici, kdy na vaši práci a tvorbu budou zaměstnavatelé a firmy stát frontu. Nevěříte? A už jste pro to něco zkusili doopravdy udělat?
V dnešní době je velmi těžké se jakkoliv prosadit, proto by si lidé měli možná začít opět trochu pomáhat. Právě z tohoto důvodu vznikla na Facebooku stránka s projektem „2. šance“ (odkaz pod mým profilem), za účelem výměnných obchodů, zkušeností, nabídek i 2. šancí pro všechny, kteří ve svém životě něco zvorali. Ať se to někomu líbí nebo ne, Facebook je dnes jedním z nejmocnějších nástrojů. Chcete-li ve svém životě něco změnit, začněte hned a nečekejte ve frontě, než se na vás dostane.
A jaký je váš názor? Je z pohledu pracujícího „na volné noze“ naše republika jednou z demokratických a ekonomicky vyspělých zemí, anebo se máme stále ještě co učit?
