Motýl

Když chlapci jarem rozcuchaníbělásky v hrsti nosili,běloučký pel jim zůstal v dlani.Ubohá křídla motýlí!Motýly znám i každou kytku.Hle právě sedl na římsežluťásek! Kdepak mám svoji síťku? Však nesmím ven a učím se.Z počtů mám desetinnou tečku,pak zeměpis a mluvnici.Zkroušeně sedím u stolečkua jaro běží ulicí.Hospodařil jsem špatně s časem.Dnes praží slunko do oken,a já tu sedím nad atlasem,odříkávaje spoustu jmen.Nikobary a Andamany,Borneo, Jáva, Celebes.Motýlek stříbrem postříkanýtřepetá se až u nebes.A babočka a oko paví,když atlas jsem si rozvíral,na mapě sedí blízko Jávya na Borneu admirál.Černopláštník je na rovníkua chlubí se svým sametema okáč v stéblech poledníkůhoupe se jako nad květem.Hleděl jsem dlouho v očka křídel,zatajiv dech bych nesvál pel.Dokud jsem hezčí neuviděl.Pak na síťku jsem zapomněl.   Foto: Hermína MuchováJaroslav Seifert - Motýli