Než vyrazíte vyřizovat reklamace, dokumenty na úřady a podobné jistě oblíbené pochůzky, snězte alespoň tabulku čokolády. Dojde tím ke zvýšení hladiny serotoninu a dopaminu v mozku, čímž snížíte stres a nervovou zátěž, která na vás bude následně kladena. Pamatujte, že zdraví máte jen jedno, a i když je to občas těžké, udělejte maximum pro to, aby vás jen tak něco nevyvedlo z klidu. Domníváte se, že i když si zakoupíte originální mobilní telefon a několik týdnů jej bez potíží užíváte máte vyhráno? Omyl!
Malý ukázkový příklad toho, jak moc je třeba obrnit své nervy při řešení problému bez ohledu na to, kdo ho způsobil.
Koupila jsem mobilní telefon. Jaké bylo mé překvapení, když jsem jednoho dne vytočila číslo a místo obvyklého spojovacího signálu se z telefonu ozvalo sdělení: „Upozornění operátora. Tento telefonní přístroj je policií evidován v seznamu odcizených mobilních telefonů a jeho použití je ve všech sítích blokováno. Pro bližší informace se můžete obrátit na kterýkoliv policejní útvar“.
Vyděsím se a vytáčím číslo policie, co přesně toto hlášení znamená a co mám tedy podniknout. Vysvětlím jim, že jsem nikde telefon jako ztracený nehlásila a vzhledem ke koupi v obchodě, který je aktuálně jediným distributorem, je silně nepravděpodobné, že by firma prodala dva telefony se stejným evidenčním číslem. To by rovnou moha zavřít krám.
Co dělat, nevědí. Asi se sebrat a jít osobně na služebnu policie. Radost z toho nemám, za celý den toho mám z práce až nad hlavu, ale nedá mi to a vyrážím.
Policistům nejde do hlavy, jak je možné, že telefon někdo zablokoval, pokud mám u sebe originální fakturu. A co mám asi teprve říkat já?
Ptám se, zda mohou zjistit, který jejich útvar telefon zablokoval, a pak se třeba pohneme dál z místa. Nemohou, neexistuje prý centrální registr, ze kterého by se tuto informaci dozvěděli.
Co tedy mám dělat? Dle jejich mínění mám dvě možnosti. Jít telefon reklamovat, což snad každého napadne, že je dost nereálné, protože se nejedná o chybu přístroje jako takového, nýbrž zablokování v kompetenci policie. Další možností může být prý chyba policejního pracovníka, který blokaci prováděl a který by teoreticky mohl zjistit, že udělal chybu a telefon opět odblokoval. Tato varianta se mi zdá být ještě více reálná než ta první.
Víc toho pro mě udělat nemohou. Bohužel netuší, s kým mají tu čest, já se jen tak odbýt nenechám. Po další půlhodince koukání do počítače zjišťují, že by přeci jen existovala možnost, jak něco zjistit. Přeci jen má policie nějakou ústřednu, kde by to mohli vědět. Bohužel je ale po pracovní době.
S díky se loučím a s příslibem toho, že to následující den zjistí, odcházím.
Ještě jsem dostala radu zavolat na jakéhokoliv telefonního operátora, protože prý musí informaci o tom kdo, respektive který policejní útvar, nechal telefonní přístroj zablokovat, vést ve své evidenci. Museli prý obdržet od policie příkaz k blokaci. Vytáčím infolinku jedné z telefonních společností a nestačím se divit. V žádném případě prý nic takového nevedou.
Následující den se jdu zeptat na výsledek. Již celá netrpělivá, telefon mi nefunguje více než dvacet čtyři hodin a ne jen, že mi to komplikuje život, ale využívám připojení k internetu, které platím a vzhledem k blokaci nemohu využívat.
O to větší je mé rozčilení, když se dozvídám, že „to tam celý den nikdo nebral“ a budu tedy muset počkat následující dva dny, neboť o víkendu tam nepracují. Odcházím opět s nepořízenou.
Co je to za binec? Jak je možné, že policie zadá příkaz na blokaci telefonu, v podstatě ho po dobu blokace pro majitele znehodnotí a nedokáže si během čtyř dní ani zjistit, kdo a proč ho zablokoval?
Informaci, kterou jsem potřebovala zjistit, už vím, nikoliv však od policie.
Po čtyřech dnech nefunkčního telefonu přichází e-mail se sdělením, že při počeštění telefonu došlo chybou použitého softwaru k duplikaci jednotlivých evidenčních čísel, jež může vést ke komplikacím například při reklamaci. Zároveň e-mail obsahuje instrukce, jakým způsobem telefon nastavit s upozorněním, že za případnou ztrátu dat neručí.
V první chvíli je to skvělá zpráva, problém je vyřešen. V zápětí mě napadá, jak je možné, že jim to trvalo čtyři dny, než na to přišli a za celé čtyři dny co běhám každý den jak blbec na policii, se neobtěžovali klienty ani informovat o tom, že někde něco nefunguje? Spoustě lidí by tím jistě ušetřili nervy i čas. Ukažte mi někoho, kdo by situaci po uvedeném hlášení neřešil a nebyl z toho nervozní.
To, že může vést ke komplikaci při reklamaci, mě v tu chvíli až moc nezajímalo. Těch komplikací za poslední dny kvůli jejich neschopnosti dát klientovi alespoň náznakem znamení, že je něco v nepořádku, už bylo tolik, že o jednu víc nebo míň…
Nejlepší bonus na závěr. Telefon po provedení kroků z jejich návodu nefunguje, nezbývá nic jiného než se sebrat a strávit další čas a nervy cestou do společnosti k osobní reklamaci, kterou stejně neuznají, vždyť to ve svém e-mailu doslova napsali.
Nepřipomíná vám to něco?
Jen malá ukázka, kam naše země spěje. Kam šlápnu, tam mě posílají od jednoho k druhému, plýtvají mým časem i energií a dělají z lidí blbce. Jedná se o neschopnost nebo všichni nabyli dojmu, že si v naší zemi nechá už každý vše líbit?
