Jó to se budeme mít, po volbách začneme žít, propijem důchod i vkladní knížky, jó to se budeme mít! Přesně v tomto duchu by mohl myslet občan procházející v těchto dnech městy a obcemi. Tak nám to pomalu končí. Čas monstrózních billboardů, pobíhajících rozdavačů letáků na každém kroku, přesvědčování našeho národa o možném i nemožném a samozřejmě kávy i guláše zdarma. Zpět do všední reality. Je před námi posledních několik hodin, než se otevřou brány volebních místností a vpustí jistě první nedočkavce k volebním urnám.
Zítřejší den a sobota patří volbám do Senátu Parlamentu České republiky, do zastupitelstev obcí a zastupitelstev městských obvodů, městských částí ve statutárních městech, do zastupitelstva hlavního města Prahy a zastupitelstev jeho městských částí.
I když ne až tak úplně následující dva dny, příprava a volební boje nelze v ulicích přehlédnout už několik týdnů. Jistě se proto mnozí z nás těší, až tato akce skončí a my budeme mít opět pocit, že můžeme ulicí v klidu projít bez toho, aniž by nám někdo něco vnucoval horlivěji než pouliční trhovci s téměř značkovou obuví či teplákovou soupravou Mike.
Právě teď je ten nejlepší čas bilancovat, co nám občanům tyto rozsáhlé kampaně přinesly a zda nám pomohly v našem rozhodování.
Vše, co nám je a bylo do slova a do písmene vnucováno, jsou ve své podstatě hesla. Jejich konkrétní podoba a znění nebylo jistě až tak těžké vymyslet, byť i na složení těchto krátkých vět, sdělení a sloganů, musí zapracovat drazí poradci. Stačí se jen občas zaposlouchat a jít mezi obyčejné lidi, kteří si stále na něco stěžují. Pak už jen vypozorovat tu nejčastější stížnost a volební heslo je na světě. Bohužel je aktuálně neustálých stížností tolik, že je jistě pracné vybrat to nejvýraznější. Na druhou stranu, máme mnoho kandidátů, a tak nebyl problém se o naše všední problémy podělit s protistranami a z nepřeberné nabídky vybrat to, kterému propůjčí své obličeje zástupci jednotlivých kandidátů.
Když si to tak shrneme, tak volba opravdu není lehká. Chceme mít raději uklizeno, mít kde zaparkovat, levnější jízdné, anebo snad udělat něco pro naše děti a nechat je kde hrát? Těžkým konkurentem je zajisté i fakt, že můžeme naši politiku zbavit všech lumpů a mafiánů. Když tak poslouchám jednotlivé kandidáty, s jakým zapálením dokážou kolemjdoucí přesvědčovat, že je lepší uklidit než zaparkovat a pochopitelně i obráceně, naprosto chápu, že je spousta voličů do dnešního dne nerozhodnuta. Vždyť jde přeci o hodně, tak komu ten svůj hlas věnovat? Tak snad že bychom raději nechali ulice špinavé, auta zaparkovaná před domem a vybrali variantu nejlepší, nejužitečnější a nejperspektivnější pro celou republiku. Tím je pochopitelně metro vedoucí až na pražské letiště. Už jen sám fakt o tom, že byl tento plánovaný počin připraven, až téměř na poslední chvíli před volbami přeci značí, že se jedná o zlatý hřeb celé této tragikomedie. Holt úděl voliče není jednoduchý.
Máte jasno, který hlas vhodíte do hlasovací urny a mimochodem, půjdete vůbec k volbám? Poslední dny velmi častá otázka.
K volbám by člověk jít měl, ale neměl by vhazovat volební lístek do urny pro podporu svého kandidáta jen na základě toho, kolik mu dal za poslední týdny zdarma bonbónů, porcí guláše, rohlíků a už vůbec ne na základě slibů z propagačních billboardů. Sliby jsou sliby, ale minulost, ať už je jakákoliv, jde s každým po zbytek života. Každý se může změnit a přehodnotit své priority, ale jen stěží to dokáže za několik týdnů v předvolební kampani.
