v jakýmkoli veřejným dopravním prostředku mi především vadí:

a) hlasitě puštěná nehudba (málokdy to bejvá poslouchatelná hudba) z mládežnických telefonů bez sluchátek, i když by to třeba byl ostatním lidem příznivej žánr, většinou ty telefony hrajou tak moc nekvalitně, že to přehrávaný dílo degraduje

b) chrastící a šustící nekvalitní náhlavní sluchátka (i když jsou to třeba snobácký KOSS) nebo malý "pecky", z obojích se line nucenej poslech na celej vůz - tady bych těm konzumentům tý hrůzy doporučil sluchátka typu "špunty", z těch není ven slyšet nic

Ještě mi tam chybí:

11. Za jízdy nevyhazujeme zavazadla spolucestujících z okna

Jinak souhlasím, že zákazy ani přákazy asi nic nevyřeší. Ale co takhle zavést drážní žákovské knížky, kam se provinilcům budou tisknout černé puntíky, zatímco slušným cestujícím, kteří budou po celou dobu přepravy tiše jako pěna, se naopak dostane červené hvězdičky. Největší výtržníci pak budou muset své žákovské knížky dát podepsat rodičům. V případě, že rodiče již nežijí, tak dětem.

Ad bod 1: platí pouze pro vozidla bez uzavřeného systému, kdy výměšky padají na koleje.V opačném případě je to jedno.

Hluční lidé jsou mor a zdroj bolehlavu.  Na ty jejich kecy o ničem není nildo zvědavý.  To samé smraďoši. Pokud je to možné, jdu od nich co nejdál nebo doufám, že co nejdřív vystoupí. 

Telefonování mi nevadí, pokud není moc nahlas a není moc dlouhé (víc než čtvrt hodiny).

co ruce za záda a způsobně sedět ni nemuknout

mně přijde dost velký rozdíl mezi sezením s rukama za zády a bezohledným obtěžováním ostatních.

Pokud někdo usne a chrápe, může se jednat o syndrom spánkové apnoe. V tom případě

byste měla zbystřit a všimnout si, jestli dotyčný nedělá během spánku pauzy, popřípadě 

je s pomocí nějaké přesné časomíry změřit. A když se probudí, měl by dotyčný dostat

od vás písemnou zprávu s doporučením návštěvy neurologa,ORL,internisty a spánkové laboratoře.A dotyčný by vám potom mohl nechat zahrát nějakou pěknou písničku v rádiu.

Sám o sobě jsem průměrný cestující, rozhodně nikoho moc neokřikuji. Jsem poučen četbou polské černé kroniky. Byl jednou takový pořádný konduktor / průvodčí/ , který jezdil na nějaké delší trati, třeba Varšava- Gdaňsk. A jednou se stálo, že když dorazil vlak do cílové stanice, konduktor chyběl.Už se nikdy nenašel, nalezly se jenom otisky jeho dlaní na otevřeném okně.

V jedné větě je špatný slovosled.

Bod 8, by měly dostávat matky vytištěný už v porodnici.

u bodu 8 je problém, že občas může být člověk nucen veřejnou dopravu použít i s dětmi ve věku, kdy jim ještě nic nevysvětlíte. To může být skutečně mimořádně otravné, ale pochopitelné. Víc mi vadí otravující aktivity, které člověk může ovlivnit, jako jsou zmíněné telefony nebo bezohlednost v zasedacím pořádku.

jakožto každodenní cestovatel za prací (autobusem, nikoliv vlakem) bych vypíchl zejména body 5 a 6. Používání mobilních telefonů v hromadné dopravě je věc neskutečně otravná. Chápu promtní vyřízení akutního telefonátu, ale nezřídka jsem nucen poslouchat vybavování do telefonu celou cestu, která zabere cca hodinu. Zvláštní pak je, že zatímco přibližně jednou za týden natrefím na nějakou dámu, která takhle otravuje půlku autobusu, nevybavuji si žádného pána, který by se vytlachával déle než 5 minut.

S rozvojem mobilů jakoby se tlachání s kamárádkami posunulo z čistě privátní sféry na veřejnost. Vážně mě podobné jednání nezajímá a obtěžuje. Hodinu soukromě žvanit v dosahu ostatních mi přijde srovnatelně pobuřující jako stejnou dobu na veřejnosti močit.

Já znám i jednoho pána. Ale jenom jednoho, zatímco těch žen toto dělajících je plno.

Každý dopravní prostředek má svůj specifický "opruz"....

V autobusu zase řidiči pouštějí hlasitě odrhovačky z pochybených rozhlasových stanic.

To také nemusím.