Zpráva o tragédii, která během vteřiny změnila život zpěvákovi Michalu Hrůzovi a jeho nejbližším, šokovala celou českou hudební scénu. Stačila vteřina a život nadějného mladého umělce nabral nečekaně tragický scénář s tím nejhorším bojem, tedy o vlastní život. Chtělo by se napsat, že byl ve špatný čas na špatném místě, ale z tohoto úhlu pohledu to ani trochu nevidím. "Blbá náhoda" je, když jdete pod lešením a náhodou z něj něco spadne, což není tento případ. Určitou blbou náhodou lze nazvat obdobně smutný příběh Michala Schumachera, který po pádu na lyžích také bojoval s úrazem hlavy o holé přežití. I v jeho případě se jednalo o důsledek pomoci někomu jinému, ale zde už svoji roli sehrálo chybějící štěstí při sjezdu. Michal Hrůza nebyl ve špatný čas na špatném místě, on se prostě jen správně zachoval v přítomnosti špatných lidí, a to se mu vymstilo.
Kolik lidí danou situaci vidělo? Kolik lidí se ozvalo, nebo dokonce chtělo něco řešit? Pravděpodobně nikdo jiný aktivně situaci neřešil, a tak se tento muž v podstatě obětoval pro klid a bezpečí i všech ostatních, pohybujících se v jejich blízkosti.
Doufám, že orgány činné v trestním řízení a následný soud rozhodnou na základě toho nejlepšího svědomí, vědomí a důkazů a nepřipustí se zde jediná argumentace, že byli pod vlivem alkoholu, tak jak se to občas děje. Výmluva, že vlastně nevěděli co dělají, je naprosto nesmyslná. Pokud by byli dotyční ovlivněni alkoholem natolik, že by nebyli schopni ani trochu rozpoznat a domyslet důsledky svého jednání, určitě by stěží dokázali vstát ze židle, natož zasadit ránu s takovými následky. Jistěže byli opilí, ale tu agresi museli mít v sobě a dříve či později by stejně něco obdobného způsobili. Ať by se to stalo kdykoliv, vždy by to pravděpodobně někdo odnesl. Nepochybuji o tom, že věděli, koho mají před sebou. I to jistě sehrálo svoji roli.
Přesně tento typ lidí způsobuje, proč už lidé přestali brát absolutně ohled na druhé. Nikoho dnes nezajímá, že na ulici leží člověk. Ne, tento zrovna není opilí, má pouze hypoglykemický nebo epileptický záchvat, ale nikdo mu nepomůže. Určitá dávka nezájmu, sebemenší snaha se alespoň pokusit zjistit, zda by neměl nějak pomoci a neobejít každého ležícího na dlažebních kostkách, vychází určitým způsobem i ze strachu. Nikdo si dnes nemůže být jist, zda ho dotyčný nakonec ještě nenapadne, případně rovnou nebodne nožem do zad.
To, že i zákon č. 40/2009 Sb. § 150 odst. 1 říká, že ten „Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta“, nedonutí kolemjdoucí zastavit. Cítí zde právě ono nebezpečí, na které se lze v případě potřeby vymluvit. V takové chvíli jde i morálka a svědomí stranou. Smutné, ovšem toto je realita a obraz dnešní společnosti. Stejně tak zde vládne absolutní lhostejnost pomoci napřílkad někomu, kdo se dokázal postavit chlapovi, který v dopravním prostředku právě udeřil ženu. Možná kdyby mu někdo z plného autobusu pomohl muže spacifikovat, dopadlo by to pro něj lépe. Případně alespoň tu pomoc zavolat, mobilní telefon v kapse má dnes téměř každý.
Kolik lidí už ignorovalo chování dvou mladíků, kteří svoji pravou tvář ukázali právě v souvislosti s Michalem Hrůzou? Jistě nebyl jediný, kdo se s nimi v tomto stavu setkal. Vždyť v tomto duchu již i někdo na jejich účet vypovídal.
Vše, co zde okolo tohoto případu je či bude vysloveno, je aktuálně absolutně nepodstatné. Jediná důležitá věc je ta, která se nedá ani vyslovit, ani ovlivnit. Michalu Hrůzovi moc držím palce a pevně věřím, že on tento boj vyhraje. Člověk s odvahou, kterou projevil při své reakci ve Stodolní ulici, musí být silná osobnost. Ne každý se dokáže ozvat, říci co si myslí a především situace řešit. Občas to chce opravdovou odvahu postavit se k světu s jiným názorem než je ten většinový a je úplně jedno, zda se jedná o slovní či fyzický boj. Vždyť alespoň občas by ta spravedlnost mohla vyhrát a pevně věřím, že právě tento případ bude tím šťastným.
