Září, měsíc, který září

01.09.2025

Freedom for feelings

I want to dance, I dance.

I want to sing, I sing.

I want to shout, I shout.

I want to cry, I cry.

I want to pray, I pray.

I want to smile, I smile.

I want to laugh, I laugh.

I want to love, I love.

I want to…

I want feelings to be free.

Join me.

03.09.2025

Hlava říká ne, srdce ano. Poslouchej své srdce. V něm jsi pravdivý.

Jediný pravý diamant na tomto světě je tvé srdce. Pečuj o něj s něhou a tvaruj jej do dokonalosti, nechť svým duhovým třpytem rozjasní i tu nejsmutnější duši.

Duše v nás, z nás dělá člověka. A tvé srdce je jejím šperkem.

23.09.2025, Winsford, Velká Británie

23.09.2025, Moulton, Velká Británie

28.09.2025, Winsford, Velká Británie

29.09.2025, Llandudno, Wales

04.09.2025

Někdy, když se zdá, že se všechno hroutí je možné, že se jen věci rovnají na své místo. Ztráta začíná být nálezem, bolest úlevou, konec začátkem, dno odrazovým můstkem a nepochopitelné dostává smysl.

Řeko Weaver, cítíš tu lehkost bytí? Podzim přichází a spolu s ním jako kdyby se čas zpomalil. Léto je u konce, už je sklizeno. Není kam spěchat. Za krátkou chvíli příroda si ustele a bude se chystat ke spánku. Lehkost na zemi, pokoj v duši.

Všechny věci se opět rovnají na své místo.

06.09.2025

Krása ve smrti spočívá v tom, že nikdo z nás netuší, kdy nastane. A tak milujme, radujme a těšme se z přítomností druhých tak, jako kdyby dnes tomu bylo naposledy.

07.09.2025

Měsíc, nádherný krvavý měsíc na obloze, prosím, pomoz mi lidem otevřít jejích srdce.

Pomoz mi lidem otevřít jejích srdce.

Pomoz mi lidem otevřít jejích srdce.

Pomoz mi…

08.09.2025

V duši, ve které je pokoj je i naděje.

V duši, ve které je naděje je i víra.

V duši, ve které je víra je i radost.

V duši, ve které je radost je i veselí.

V duši, ve které je veselí je i štěstí.

V duši, ve které je štěstí je i zdraví.

V duši, ve které je zdraví je i život.

V duši, ve které je život je i láska.

V duši, ve které je láska je i úcta.

V duši, ve které je úcta je i pokora.

V duši, ve které je pokora je i pokoj.

09.09.2025

Příliš se zabýváme bezchybným vzhledem. Obličej bez vrásek a bez poskvrny, plné rty a prodloužené řasy, dokonalý účes bez šedin. A přitom je nám jedno, že naše srdce zůstávají prázdná. Takhle opravdu chceme žít?

Příliš se zabýváme čím vším si naplníme žaludky. Pečená kachna, dušené jehněčí, jelení steak, čokoládový dort, káva, šlehačka, jahody, šampaňské. A přitom je nám jedno, že naše duše strádá. Takhle opravdu chceme žít?

Příliš se zabýváme jak vyplnit čas neustálou zábavou. Televize, internet, hudba, diskotéky, cestování, sport. A přitom je nám jedno, že naše mysl pláče po tichu. Takhle opravdu chceme žít?

Příliš se zabýváme povrchním majetkem. Peníze, auto, dům, dovolená, šperky, A přitom je nám jedno, že si po pravém bohatství po celou dobu šlapeme. Takhle opravdu chceme žít?

Příliš se zabýváme povrchní touhou. Sláva, vláda a moc nad druhými, povyšování se vysokoškolským vzděláním. A přitom je nám jedno, že naše city touží jen po trošce lidskosti. Takhle opravdu chceme žít?

Žijeme povrchním způsobem, pohrdáme duchovním učením a vysmíváme se těm odvážným, kteří jsou ochotni podělit se s námi o vlastní zkušenosti a moudrosti. A mezitím skutečná podstata života bez povšimnutí proplouvá nám mezi prsty. Takhle opravdu chceme žít?

14.09.2025

Všude je tma, město spí, jen hejno stěhovavých hus narušuje ticho nedělního rána.

Venuše a Jupiter spolu s měsícem čekají na obloze na východ slunce. A já tady s nimi pod oblohou v tichosti čekám taky. Všechny mé strasti spí. Jen pokoj a radost ve mne tancují.

Ve vzdálí ozývá se soví houkání a já ji odpovídám, „I já tobě přeji hezké ráno“.

Vrány jako diváci v divadle usedly do řady na kabel elektrického vedení a své nedočkavé nadšení pro nastávající vystoupení dávají hlasitě najevo. A když slunce vstoupí na scénu, juuu, to je vraní aplaus.

Nastane konec vystoupení, diváci se rozcházejí a radostné ticho z naplnění všech přání rozhostí se po okolí.

Zpátky ve městě. Je téměř deset hodin nedělního rána a měšťáci s nákupními taškami v obou rukou nadšeně pochodují do obchodu, zatímco spousta mých kolegů od šesté ranní hodiny plní pracovní plán, jelikož dobrovolně se zavázali promarnit vzácný čas přesčasem pro obohacení nenasytného korporátu, aby regály v obchodech byly plné masných výrobků.

Kdy přestane být pro lidi důležité kolik si vydělají a kde, co a za kolik koupi?

Přece východ slunce dnes ráno bylo tak nádherné. A oni tu krásu promrhali.

O čem ten život člověka vlastně je? O neustále práci, o nakupování, o jídle, o pozdním vstávání?

Život stojí za trošku víc, než jen za tu prázdnou díru v našich srdcích, co nám dnešní konzumní společnost umí poskytnou. Nemyslíte?

Je smutné, že krásu ranního slunce nemám s kým sdílet.

15.09.2025

Budovat život z duše. Úsměv plný lásky říká víc, než tisíc rozhovorů. Každý si zaslouží cítit všechny překrásné pocity, jež se nacházejí v mém nitru.

23.09.2025, Moulton, Velká Británie

16.09.2025

Již od útlého dětství jsme učení vnímat život racionálním způsobem, za vším, co se ve světě děje, hledat důvody, příčiny, účel a vlastní pocity odmítat, ignorovat, potlačovat, bagatelizovat. A přitom jsou to právě ony, lidské city, jež nám nezištně darují nejvzácnější mapu světa.

Láska se často nachází v místech, kde ji čekáme nejméně. A tam, kde by měla být samozřejmostí, nachází se jen temnota a prázdnota.

17.09.2025

Úsměv, hezké slovo a obětí pomáhají víc, než si rozum v první chvíli uvědomí. A přitom tahle malá, ale za to magická pomoc mění člověka od základu.

Magická věta - Miluji tě. Omlouvám se. Prosím, odpusť mi.

28.09.2025, Winsford, Velká Británie

21.09.2025, Vale Royal Locks, Velká Británie

16.09.2025, Winsford, Velká Británie

23.09.2025

Co se to jen s námi lidmi stalo? Jak jsme jen mohli zapomenout na půvab vycházejícího slunce? Jak jsme jen mohli dopustit, abychom jej vyměnili za všechny hlouposti v rádiích, televizi a internetu? Proč jen tady se mnou není nikdo, kdo by se alespoň na chvíli zastavil a v tichosti si vychutnal nejkrásnější čas dne? Kde se lide poděli?

Ano, je smutné, co se pro nás stalo důležité, zatímco skutečná podstata života upadá do zapomnění.

Kolik lidi na světě právě teď umírá, a kolik s nich své duši darovalo alespoň pět minut svého času pro procitnutí něhou, sílou a moudrosti tam, kde se temnota a světlo schází?

Co se to s námi lidmi stalo?

Na tom, na čem skutečně v životě záleží již nevidíme. Stali jsme se slepci.

21.09.2025, Moulton, Velká Británie

29.09.2025

Příroda - Něco tak nádherného, půvabného, elegantního, úrodného, rozmanitého s emocionální škálou, plného tajemství čekající na odhalení a zároveň nemilosrdně krutého může jedině být žena.

Vesmír - Něco tak temného, tajuplného, na povrch bezcitného a studeného, avšak hluboko uvnitř naprosto úchvatného, barevně dechberoucího, s vroucím, pulzujícím srdcem a dokonalou časovou harmonii může jedině být muž.

29.09.2025, Llandudno, Wales

29.09.2025, Llandudno, Wales

30.09.2025, Llandudno, Wales

30.09.2025, Llandudno, Wales

30.09.2025

What does real life look like? Only nature knows.

What does real life sound like? Only nature knows.

What does real life smell like? Only nature knows.

What does real life taste like? Only nature knows.

What does real life feel like? Only nature knows.