Snídaně u měsíční záře

„Kdo jsem?” hledala jsem od Velikonoc odpověď, kdy na mne padla tíha zmatku a strachu ze ztráty sama sebe. Toužila jsem, tak moc jsem toužila mít vedle sebe muže, který by mi rozuměl a měl mě rád takovou jaká jsem.

Toužila jsem, tak moc jsem toužila, znovu vzplanout překrásným pocitem lásky, jež bych mohla věnovat muži, který by přijal mou nabídku na sdílení radosti a krásy obyčejných dní. A přitom jsem moc dobře vnímala, že to tak nemá být, že nic z toho se v brzké době nestane. Můj čas samoty ještě nedospěl slavnostního konce, jelikož stále se mám toho spoustu co učit.

Smutek-radost, prázdnota-naplnění, vztek-pochopení, nedokonalost-souhra, osamělost-vděčnost, strach-pokora, zmatek-jistota, a mnoho dalších pocitů bez varování procházely mnou tak hluboce, až jsem se s obavou nepřestávala ptát, „Co se to se mnou děje? Vždyť ještě nedávno jsem byla plná štěstí, radosti, spokojenosti a teď se vše obrátilo naruby. Proč?“

11.08.2025, Řeka Weaver, Winsford, Velká Británie

Řeka Weaver tak pokojná, až se její hladina v dokonalé zrcadlo proměnila, jenž odráží měsíční svit, který mne stráží na mé stezce za půvabem ranního slunce. Tma, pokoj, ticho dělají mi společnost, který slabý proud potůčku stékající do řeky svým šuměním doprovází.

Smíření lehce vchází do mého nitra, aby vzápětí ve své náruči něžně odnesl tíhu, jež mi nedala dlouhé týdny pokojně spát.

Najednou se vše rozplyne do ztracena, ale Ona zůstává.

Ne, nepotřebuji muže, abych opět cítila sílu lásky. Vždyť okolo mne je spousta nádherných lidí, kteří si zaslouží moji přívětivost. Stačí se jen s otevřeným srdcem rozhlédnout a nezištně druhým darovat laskavý úsměv.

Cítíte, jak se svět rozjasní? Najednou je plný přátelských úsměvů. Každodenní strasti alespoň na okamžik zůstanou zapomenuty v kouzlu dobrosrdečnosti.

11.08.2025, Louka Vale Royal Locks, Velká Británie

12.08.2025, Východ slunce, Moulton, Velká Británie

12.08.2025, Vale Royal Locks, Velká Británie

11.08.2025, Northwich Woodland, Velká Británie

Učím se od přírody, která nás miluje a našeptává, „Jste dokonalí ve svůj nedokonalý způsob“. Jen na mne přece záleží, zda chci k lidem cítit něhu, pochopení, bezpodmínečně je milovat a nic na oplátku nežádat. Jen na mně přece záleží, zda jim chci beze strachu nabídnout své srdce jako na dlani za předpokladu, že si čas od času zapláče. Slzy jsou jako déšť, jež čití živoucí krajinu od prachu, aby svěžest převzala vládu nad úrodou, která pod naší láskou rozkvétá do své ryzí elegance.

Duše nasycená nežádá druhé o lásku. Ona se láskou stává a lásku všude okolo sebe rozdává. Zejména tam, kde se zdá, že je nežádoucí, jelikož právě tam je nejvíce toužící.

Ne, už se nebojím. Samota je pocit lehkosti, pokoje a míru.

Vím, kdo jsem. Žena, co se vzdala jedné národnosti, jedné rasy, jedné víry, aby přijala národnost, rasu a víru všech. Žena, co se rozhodla milovat všechny lidi bez rozdílu.

Jsem nekonečný proud lásky. Vždy jsem nim byla, jen občas na krátký okamžik zapomenu. Prosím, odpusťte mi.