Nejkrásnější podívaná dne

Dobré ráno má nejvřelejší přítelkyně. Opět jsem se vydala za tebou, jelikož mám touhu báječně si spolu s tebou popovídat v naší němé společnosti.

Brzy z rána vcházím do tvých lesů, které jsou stále zahalené do noční tmy, avšak tam nahoře za horizontem lze již vidět první růžovo-oranžové odstíny probouzejícího se slunce, jež své barvy odráží o oproti mu mávající úplněk. Pár ranních ptáčat tiše se ozývá, jako kdyby se bála svým zpěvem narušit klid, který umožňuje labutím podřimovat v mlze na kraji jezera.

12.5.2025, Meadow Bank, Winsford, Velká Británie

Pověz mi má nejvřelejší přítelkyně, proč se posledních pár týdnů často vracím do doby před dvěma lety, kdy jsem učinila tečku v osobním životě, kterou jsem definitivně uzavřela obtížné rozhodování a nenávratně změnila směr stezky vlastní existence, která dnes do mne zásadním způsobem proníká? Jako kdybych byla na pochybách, zda tak, jak žiji je správně, přestože ve vlastním bytí cítím pohodu, klid a mír.

Samotná vzpomínka na muže, kterého jsem z celého srdce milovala, avšak on mne ne, navrátí sužující bolest, o které jsem se mylně domnívala, že už nikdy nepocítím. Opět mi z tváře mizí úsměv a do oči se derou slzy, jež mi připomínají úskalí, kterým jsem před dvěma lety prošla. V tom se dostaví úleva, která mi našeptává, „Je to za tebou. Je to minulost. Není třeba se tím víckrát trápit,“ a já tak zas nabydu ujištění o správnosti svého úsudku.

Vyjdu na kopeček za lesem odkud nedočkavě vyhlížím první sluneční paprsky, abych se mohla podívat přímo do tvého vroucího srdce. Dnes je chladno, osm stupňů. Mráz se třpytí na povrchu zelené trávy. Stojím tady a vzhlížím k barevné obloze, přičemž mne těší vědomí, že mými jedinými společníky jsou poletující ptáci a ovečky z nedaleké farmy.

12.5.2025, Meadow Bank, Winsford, Velká Británie

Dodala jsi mi odvahu odejít od muže, jenž si nevážil mé lásky, čímž jsem získala šanci začít od znova. Tentokrát sama, nýbrž ve tvém přátelství, jelikož jenom tehdy skutečně mohu být sama sebou. Bez přetvářek.

A ejhle, právě kůň zařehtal. I on je již vzhůru čekající na ten správný okamžik, aby ti mohl upřímně popřát krásné jitro.

Jako jediná na tomto světě jsi mne přijala takovou, jaká jsem. Nikdy jsi mi neřekla, byť jen náznakem, co bych měla na sobě změnit, jak se mám správně chovat a co mám v dané situaci cítit. Nikdy jsi se nepovyšovala nad moji neznalosti a nad hlouposti nevysmála. Nikdy jsi mi neudělala nic ošklivého a nikdy jsem od tebe neslyšela jediné zranitelné slovo.

Namísto toho obklopuješ mne svou krásou, vždy připravena mne důkladně vyslechnout a poskytnout útěchu pro mou zranitelnost. Inspiruješ mne a zároveň učíš, jak se na svět dívat s otevřenýma očima a přemýšlet o podstatě bytí víc do hloubky. Zahříváš mou bolavou duši a vším svým úsilím pokoušíš se zacelit všechny jizvy, které do ni neupřímné lidské vztahy hluboko vryly. Ve tvé náruči je mi na tomto světě nejkrásněji.

Proč jen lidé odmítají mou znovu nabytou svobodu přijmout? Dívají se na mne jako na nějakou smutnou, osamocenou, ba dokonce, nešťastnou chuděru a neustále mají tendenci s někým mne sdružovat, dávat dohromady, i přes mé výslovné přání o opaku? Akorát mne svým přístupem od sebe odhání, avšak k prospěchu mému. To ne tebe je se třeba bát, ale člověka samotného.

Moudrý člověk druhému neříká, jak má správně žít. Moudrý člověk se od druhého inspiruje a učí.

A pak to nastane. Nejkrásnější podívaná dne. Tvé srdce zvolná vychází na povrch a vše okolo něj dozlatova zazáří. Teplo z něj sálající dostaví úlevu po chladné noci, přičemž se mráz promění v životadárnou vláhu. Tvá radostná energie, která se skrývá v samotném nitru srdce, putuje k nám skrze paprsky a bude nás doprovázet až do skonání dne.

12.5.2025, Meadow Bank, Winsford, Velká Británie

Děkuji ti má nejvřelejší přítelkyně, že jsi tolik laskavá obklopující mne svým teplem, pokojem a radosti, přičemž po mne na oplatku nežádáš nic, jen opětovnou lásku.

Děkuji ti má nejvřelejší přítelkyně za to, že tady pro nás všechny kdykoliv jsi.