Kdy se tohle změnilo?

Chybí tam spojení. Žádný rozhovor, žádný smích, žádný křik, žádné dětské přetahování. Nic, jen duté ticho. Cítím odloučení na míle vzdálenosti při pohledu na sourozence, dívku a chlapce ve věku pěti let. Pokojně sedí za stolem se sluchátky na uších a sotva věnují pozornost snídani, co jím matka před ně na talíři pokládá, oba zcela pohlcení ve svých světech ipadů.

A rodiče? Hlavy skloněné s upřenými pohledy do svých telefonů. Stěží mezi sebou prohodí pár slov.

Good morning, Coffee Costa. Ironický si v duchu povzdechnu.

Je úterý, hodina do školního vyučování a kavárna se plní rodiči, kteří svým ratolestem po ránu ve všední den dopřeji horkou čokoládu. Kdy se tohle změnilo? Za mých dětských časů chodívali jsme do kavárny jen za odměnu. Znáte to, odměna za dobré známky ve škole, za účast na matematické olympiádě, recitační, pěvecké, výtvarné či sportovní soutěži, po vystoupení v lidušce. Zmrzlinový pohár bohatě zdobený ovocem a ořechy se šlehačkou a čokoládovou polevou znamenal pro mne celý svět.

Nemohu se neptat, když dnešním dětem odepřeme televizi a internet, jakpak asi vnímají realitu? A jsou si vůbec vědomi, že ne vše po čem toužíme bez úsilí obdržíme?

Najednou se mi zastesklo po sobotních ránech, kdy jsem se sestrou čekala na mámu, až přijde z obchodu s čerstvým pečivem. Spolu jsme usedly ke skromné snídani, a zatímco jsme pozvolna ukusovaly rohlík s máslem a džemem, stůl se rázem zaplnil bohatým rozhovorem o tom, co se v posledních dnech v našich obyčejných životech událo. Hovořila hlavně sestra. Ona vždy byla ta upovídaná, kdežto já jsem ráda naslouchala. Pokaždé jsem se dozvěděla spoustu novinek z dění v naší škole.

Měla jsem ta rána ráda. Rána bez rádia a televize. Čas se na chvíli zastavil, aby nám poukázal jak nádherné je být jen tak spolu. Byl to nejlepší čas týdne, aniž bych si to v danou chvíli uvědomovala. Vzácné okamžiky, na které jsem si celá léta nevzpomněla.

Kdy se tohle změnilo? Kdy se rodiče a děti začali od sebe nepozorovaně vzdalovat? Může za naše sociální odloučení internet, který nás zcela pohltil svou neustálou zábavou ve smyšlené realitě? Anebo k přetržení vazeb již docházelo dříve, jen jsme si toho nebyli vědomi?