Magdalena Suchankova
Po mém odchodu, raději místo neosobního hrobu na cizím hřbitově, postavte lavičku tam, kde vychází slunce, a mé zpustošené a dušeprázdné tělo darujte přírodě, nechť život v podobě stromu lípy dál vzkvétá.
I am who I am. Who am I?
After I'm gone, instead of an impersonal grave in a foreign cemetery, put a bench where the sun comes up, and donate my devastated and soulless body to nature, let life continue to flourish in the form of a linden tree.
Magdalena Suchankova
Dar sobě
Svoboda začíná v okamžiku, kdy pochopíme, že nemusíme světu nic dokazovat.
Magdalena Suchankova
Svědomí spotřebitelů
Vozíme si domů všelijaké cetky z dovolené, zdánlivě proto, abychom měli vzpomínku na krásné léto u moře. Položíme je na poličku, a jak je rok dlouhý, pouze okolo nich procházíme a sem tam z nich setřeme prach.
Magdalena Suchankova
Svědomí podnikání
Kdyby to jen naše babičky viděly, s hrůzou v očích by se chytaly za hlavu. Musím se ptát: “Kam se jen v tom sobeckém a chamtivém světě poděl selský rozum?”
Magdalena Suchankova
Kolik tě stojí svoboda?
Jednou mi kamarádka řekla: “Pokud po něčem opravdu toužíš a nic nepřichází, musíš touhu pustit. Dovolit jí odejít, aby si tě pak sama našla.”
Magdalena Suchankova
Jsem, kdo jsem
Co si to namlouvám. Nikoho tady nezajímám. Proč bych taky měla. Je úplně jedno, kolik let již uběhlo, pro ně až do skonání světa budu pouze ubohá cizinka. Prosím vás, jen mi nezačněte lhát, že se přeci jen o mne zajímáte.
Magdalena Suchankova
Pamatuješ?
Tělo se třáslo, zatímco svaly byly v jedné velké křeči. Krev se hrnula do hlavy tak prudce, až jsem se bála, že mi mozek pod tlakem v lebce exploduje jako zavařenina v papiňáku. Popadala jsem po dechu,
Magdalena Suchankova
Člověk nebo příroda?
Nebýt nás, lidí, na Zemi, je tady další nádherné jaro, bohaté léto, barevný podzim a úžasná zima pro přírodu. Rok co rok.
Magdalena Suchankova
Včelí přátelství
‘Práce, práce, pouze práce,’ včelka si unaveně pobroukává do rytmu při sběru medu. ‘Práce, práce, pouze práce,’ vyčerpaně usedne na růžový květ šípkové růže.
Magdalena Suchankova
Žena Ženě
“Jsem zklamaný,” nedávno mi řekl muž. Zklamaný kým? Mnou, protože se nebojím říct ne pro nastavení hranic za účelem ochrany svého zdraví? Nebo nim, že nás postavil to téhle situace,
Magdalena Suchankova
Kdy se tohle změnilo?
Měla jsem ta rána ráda. Rána bez rádia a televize. Čas se na chvíli zastavil, aby nám poukázal jak nádherné je být jen tak spolu. Byl to nejlepší čas týdne.
Magdalena Suchankova
Domov, ostudný to domov
Tolerance, respekt, úcta. Kde se jen v České republice poděly tyto hodnoty? A mají naše děti příležitost porozumět jejich významu a důležitosti? Kdo je tomu naučí, když ne my sami?
Magdalena Suchankova
Snídaně u měsíční záře
„Kdo jsem?” hledala jsem od Velikonoc odpověď, kdy na mne padla tíha zmatku a strachu ze ztráty sama sebe. Toužila jsem, tak moc jsem toužila mít vedle sebe muže, který by mi rozuměl a měl mě rád takovou jaká jsem.
Magdalena Suchankova
Pozor, život.
Pozor, nebezpečí pádu.
Magdalena Suchankova
Já, člověk
Přírodo, kdyby člověk nebyl na Zemi, pro tebe tady vždy bude další nadějné jaro, bohaté léto, barevný podzim a kouzelná zima. Ale kdyby člověk zůstal na Zemi bez tebe, těžko tady pro nás lidi může být příští jaro.
Magdalena Suchankova
Žít dobrý život
'Položíme si otázku: “Co ten člověk právě teď potřebuje slyšet?” a pak promluvíme ze srdce.' Opakovala jsem si v mysli větu z knihy Mluvte! jako nějakou mantru stále dokola a dokola, abych si dodala špetku odvahy.
Magdalena Suchankova
My, jako lidé
“Být sama je v naprostém pořádku,” ubezpečila mne kolegyně vřele od srdce a s úsměvem na tváři poté, co jsem se jí svěřila s obavami. Namísto abych si znovu vyslyšela rady, co dělám špatně a co musím změnit,
Magdalena Suchankova
Jsem žena, snesu všechno
Pohlédla jsem na dům a nebylo mi dvakrát veselo. Byl první jarní den, slunce příjemně hřálo, lide se s úsměvem na tváři procházeli rozkvetlým parkem, zamilované páry jiskřily ideály, jen mne při pohledu do jeho oči zamrazilo.
Magdalena Suchankova
Každý chce být hrdinou
Fenomén, kdy se z obyčejného prosťáčka stál národní hrdina, který se odvážně postavil napříč hlavám rozhodujících o osudu celého národa bez ohledu, jaké potíže způsobí sobě i své rodině, vzbuzuje respekt a touhu po stejné slávě
Magdalena Suchankova
Keď je prasaťu dobre…
“Však ty vždy všetko lepšie umyješ ako ja,” argumentoval jsi s ironickým úšklebkem z gauče, na kterém jsi se celé dopoledne vyvaloval, jako tuleň na pláži líně vyhřívající se na sluníčku a já jsem v tu chvíli měla chuť
Magdalena Suchankova
Život za život
"Neběhej tady," napomenula jsem dceru po milionté a s hrůzou sledovala, jak se starý stolek, na němž stála ozdobná porcelánová váza po babičce, zakymácel. Měla jsem nutkání zabalit vázu do bublinkové fólie a uložit do krabice,
Magdalena Suchankova
Podle sebe soudím tebe
Uběhlo už šest měsíců, ale doma se mi stále povalují tvoje věci. Neustále narážím na tvoje pyžamo ve skříni, osušku a zubní kartáček v koupelně a jízdní kolo na chodbě, a přitom jsem zaskočená, jak na ně bez emoci pohlížím
Magdalena Suchankova
Matkam
Co se mi honilo hlavou? Nevzpomínám si. Stěží jsem rozuměla slovům, která byla pohlcena podivným echem, a proto proudila ke mne jako by z dálky, i když jsme seděli pouhý meter od sebe. Nebyla jsem schopna vnímat obsah sdělení.
Magdalena Suchankova
Prázdné fráze, prázdné řeči
Zazvonil telefon a já jsem ihned věděla, kdo volá a proč. Tiše jsem naslouchala rozhovoru, který netrval déle jak jednu minutu, abych posléze na zprávu, “Táta umřel,” reagovala bezcitným chladným, “Hmm, aha.”
| předchozí | 1 2 | další |
