54. Samý porňáky, ale nejsou moje :-)

Dneska jsme byli všichni opět v rodném městě. Opruz jako obvykle. U našich v klidu, zbytek návštěv mě štval jako vždy, ale máme to za sebou. Mamina nachystala řízečky, tak jsme je skoro všechny snědly s berunkou, než se velitel vrátil ze zkušební jízdy s mým otcem, kterému se chtěl pochlubit s novým služebním vozem. Teď už jsme doma, Berunka tady pilně vystřihuje kytičky z katalogu, co jsme si včera dovezly, aby mohla lepit vlastní katalog. Poprvé po půl roce jsme musely vynechat díky střevním potížím víkendové plavání, tak vyrazíme ve středu, to už budeme fit. V úterý a ve čtvrtek mám odpolední ve školce, tak to bude upros třed týdne příjemný a zasloužený odpočinek ve vířivce.

Včera jsem v práci zase prolézala kontejnery s papírovým odpadem, abych nasbírala potřebný materiál do školky a kolega mi slíbil vadná cédéčka. Říkal, že jich má plnou krabici, ale pak se zarazil a ptal se, na co to potřebuju. Říkám, že pro děti do školky na výrobu ozdobiček a on zděšeně:  "Tak jim to hlavně nepouštěj, to jsou samý porňáky, ale nejsou moje, mám je od tchána, von je vyřazoval, víš". Zdržela jsem se komentáře, červený byl i tak dost. V kontejnerech jsem našla „pokladů“ nepočítaných, táhla jsem to domů ve dvou krabicích, tak bude jistě nadšení veliké. 

Berunka dostala k svátku obrovského maňáska papouška. Radost obrovská, hned dostal pirátský šátek a klapku přes oko a řádili tady až do pěti hodin odpoledne, kdy přišly na návštěvu holky sousedky. Otevřely jsme si se sousedkou lahev vína na oslavu a holky jsem nechala probrat krabice s čerstvě uloupenými poklady, aby si vyrobily, cokoli je napadne. Bavily se nahoře v patře asi dobře, vůbec jsme o nich nevěděly. Ale když se rozloučily a já šla dát berunku spát, zjistila jsem, že v naší ložnici trůní na nafukovacím skútru papouch v cyklistické přilbě a potápěčských brýlích, v berunčiném pokoji se válel 1,5 metrový nafukovací krokodýl a lehátko s plyšákama na dovolené. Čištění zubů se taky protáhlo, protože v koupelně byla obě umyvadla plná vody, páčto v obou pluly parníky z polystyrénu, kelímků a záchodových ruliček. Ale zvládly jsme to uklidit celkem rychle a o to rychleji i zaslouženě brzo usnuly.

Jednu novinu ale přece jen mám. Zítra snad dovezeme našemu psovi kotec, tak bude důvod k další oslavě, teda aspoň pro mě, protože nebude ničit zahradu a otravovat hosty, když se to nejmíň hodí, myslím samozřejmě psa, i když velitel se do obojího umí taky opřít.

Tak kotec je skoro doma. Zatím je u sousedů na zahradě a zítra ho přenesou k nám, jak půjdou dělňasi do práce. Ještě že jsem se zas tak moc netěšila, protože není na co. Úprava terénu ve vesnickém pojetí znamenala, že se naházelo vedle terasy pár cihel, na kterých bude kotec stát, paráda veliká.

Zdravím na venkov, jsme po romantickém víkendu v Berlíně. Byli jsme na svatbě choťových známých. Docela dobrý, mně se to líbilo, alespoň do té doby, než jsme se s jedním spřáteleným párem přesunuli do jiného baru (svatba byla oficiálně jen do pěti hodin), kde jsme se dozvěděli, že ženich si pannu nevěstu vzal jen kvůli penězům, nevím, nevím, zase mám o čem přemýšlet. Dneska mi přijdou hned dvě!!!!!!!!!! zákaznice, do toho mám v jednu hodinu masáž, inu, už od středy jsem z toho nervózní, kolik se toho na mě valí. Jinak už není pochyb o tom, že jsem tlustá jako prase, Berlín mě dorazil, tak už zase zahajuji den miskou ovesných vloček a nově dvěma lžičkami olivového oleje, který má při odbourávání tuků dělat divy a končím to pak sklenicí šťávy z citronu, který má práci oleje v noci dokončit, takže napíši, jak se dostanu ze zajetí koupelny. Jo a všechno nejlepší k mezinárodnímu svátku žen, dárek je na cestě.

Díky, slavíme jako o život, jako obvykle. Ale stihly jsme i procházku se psem, kterej nám bohužel utekl, ale pak se bohužel vrátil, ovšem až jsem si skoro vyřvala plíce. A navíc mě kousl do ruky, mrcha, což ani nemůžu doma říct, protože by se vyšetřovalo, co jsem mu asi tak udělala.

Zdravím na venkov. Máme za sebou další vzrušující víkend. V sobotu tancovačka, v neděli tancovačka a ještě kino, co ti mám povídat. Včera večer se konečně úspěšně prodaly jedny šaty, aby mně ten pitomec německá za šest minut potom napsal, že to není jeho/její velikost, že si toho za těch deset dní, co byly vystavené na internetu, nevšiml. Tak co na to chceš říct. Náš kurz teď nabízí taneční odpoledne v neděli v jednom nově otevřeném baru, tak jsme se tam vypravili. Dokonce i s Birgit, naší lesbickou sousedkou, která si to nutně chtěla obkouknout, jako že bude chodit s tou svojí novou přítelkyní. Byl nedostatek mužů, tak choť s kolegou byli požádáni, aby zaskočili v rámci začátečníků. Já jsem taky zaskočila, po dlouhém přemýšlení jsem se uvolila tančit s Birgit, která chce i v budoucnu hrát ty mužské housle. Měla jsem s tím skutečně veliký, veliký problém, doufám, že jsem něco takového musela dělat naposledy.

No jo, život je boj, já jsem pro změnu vyfásla šedesát stran německýho manuálu na překlad k přístroji, kterej ani nevím, jak vypadá, natož jak funguje. Taky jsem byla vyslána do banky podepsat nějaký dodatečný papíry na náš úvěr. Je to ve středu velkého města, s mým parkovacím uměním noční můra. Navíc příjezdová ulice k bance, jak jsem zjistila až na místě, byla uzavřená a rozkopaná, tak jsem na poslední chvíli odbočila směr náměstí v dohledu a zaparkovala v zákazu parkování za jakýmsi kostelem. Letěla jsem jak vítr, aby mě tam někdo nenačapal, takže jsem v té rychlosti nemohla najít vchod do banky. Když už jsem se po několikáté v panice a kalupu rozplácla o sklo jak moucha o čerstvě umyté okno, tak mi konečně přišel bankovní pohůnek milostivě naproti. Dala jsem mu všechny papíry s tím, že hrozně spěchám kvůli autu. Dal mi podepsat zase ty svoje, jenže já v tom nervozním rozpoložení podepsala i list, co jsem podepsat neměla. Pohůnek samozřejmě tvdil, že to je velkej problém,  protože už to má přelepený bankovníma páskama, který už jsou podepsaný nejvyšším od včera. Tak jsem mu pásky rázně utrhla, že to podepíšu znovu a fčil, jen ať to proboha rychle vytiskne znovu a můžu jít. To už se bankéři slušně klepaly ruce, vůbec ty papíry nemohl poskládat a slepit, nakonec jsme to zvládli, já podepsala všechno znovu, pán se držel stolu, aby nějak uřídil ten třas, a já letěla pryč.  Auto bylo naštěstí bez boty a bez pokuty, chvilku mi trvalo, než jsem našla cestu ven, zpocená jsem byla jak kůň.

..............