Byly doby, kdy jsem si s bývalým přítelem psala v básničkách a jelikož se mi ty rýmy, které jsme si vyměňovaly, líbí, tak je sem dávám :) Nenutím nikoho to číst... Prostě jsme psali to, co jsme cítili. Vlastně to bylo ještě předtím, než jsme spolu začali chodit.
Člověk často dělá chyby, pán Bůh to však všechno vidí.
Pak, když déšť se z nebe spouští, snad to pán Bůh všem odpouští.
To, když voda z nebe padá, jemu slza odkapává.
To on všechno shora vidí, proč za lidi se však stydí?!
Lidi jsou tak hořká rasa, pověz Luci, kdy život je krása?
Vždyť život je trápení, pro lásku v něm místa není!
A to už zase dělám chyby, každý nesem kousek viny.
Když lidé někoho trápit se vidí, svou vinu se vždycky přiznat stydí.
Lidé jsou zvlášní druh a život je jen začarovaný kruh.
Kdo lásku v životě najde, ten nejdál ze všech dojde.
Kdo k sobě patří? Bůh to snad ví, ale nám obyčejným lidem to nikdy nepoví.
Člověk člověka hledá, své srdce však každému nedá.
Nepřemýšlej nad láskou, ta je pro všechny otázkou.
Když andělé na nebi pláčí, suchou zem tím oni zmáčí.
Z ní pak nový život vzejde, člověk jej bez pohledu přejde.
Když konečně lásku potká, své srdce tak s jiným protká.
Když pak člověk nad rozbouřenou řekou stojí, křičí, že ho srdce láskou bolí.
Už nepomůže mu cokoli, jen láskou se mu plně zhojí.
Když večer Slunce zapadá, to anděl do spánku upadá.
Kde se však láska hledat může? Anděl život přinese, ale lásku najít nepomůže...
Já položím otázku: Existuje nějaký recept na lásku?
Nikdo však odpověď nezná, to se na lidech pozná.
Říká se, že trpělivost přináší růže, ale řekni kdy a kdo nám k dosažení štěstí pomůže?
Vždy, když se u lidí lásku potkat snažíš, jen čas svůj tak bohužel při tom marníš.
Když si pak myslíš, že ji snad máš, jen párkrát Slunce zapadne a ty zjistíš, že ji odvlál čas.
Ale pak, když někoho opravdu miluješ, srdce své mu věnuješ,
pak můžeš klidně přemýšlet, slova k veršům vymýšlet...
Však velkou odezvu to nemá, ten dotyčný ti srdce snadno nedá...
Vždy, když lásku jinde hledáš, čekáš, že se s jiným srdcem shledáš.
Dochází často ke zklamání, zjistíš, že ti někdo lásku ze srdce vyhání.
Ty snažíš se to vydržet, lásku v srdci udržet.
Jenže je to velká dřina, pak připadá ti láska jako Gilotina.
Ty vyčítáš si, že jsi ji měla držet, že jsi měla všechno vydržet.
Však přemýšlej, jestli by ti to za to stálo, zda by tě tvé srdce láskou hřálo.
Proč mi píšeš tyhle básně, ty nevíš, kdy se cítím krásně.
Kluk nemusí být žádný král, nechtěla bych, aby si na něco hrál.
Já zde sama stojím, srdce své se vydat bojím.
Už mi básně nepiš, proč raději nespíš?
......................................................................................................................................................................
