Lidovky jedou: Vzali si na paškál Sibiř

„Rusové utíkají ze Sibiře. Do Severní Koreje a do Číny.“ Těžko si představit titulek, který by lépe dokumentoval černobílou propagandu Lidových novin. Dokázal bychom si představit něco beznadějnějšího a zoufalejšího? Nedokázali.

„Za posledních třináct let se počet obyvatel ruské Sibiře snížil o víc než 1,5 milionu. Příčiny jsou dvě – minimální porodnost a snaha dostat se z tvrdého kraje někam, kde se žije lépe. Třeba i do Korejské lidově demokratické republiky.“ Tak začíná svůj vychytrale vystavěný článek stará harcovnice v malování ruských čertů na zeď a zasloužilá redaktorka Lidových novin Petra Procházková. Je to antré jako Brno!

Tolik hrůzy v pár větách. Kdyby to nebyli Rusové, kdo bere zavděk Severní Koreou, snad by nám jich ještě začalo být líto, viďte? Vtip je ovšem v tom, že na Sibiři Rusů opravdu moc není - národností, které tam žijí, je více než sto. Jenomže psát o sibiřských Tatarech, Altajcích, Burjatech, Chakasech, Tuvincích, Mansech, Něncích, Evencích, Jakutech, Nanajcích nebo Udegejcích by ztratilo ten správný propagandistický šmrnc. Rus je Rus a je tak zoufalý, že utíká z Ruska. A kam? Do země s nejobávanější komunistickou diktaturou na světě! No to musí být vůl, že? Anebo že by se měli v Rusku ještě hůř než v Severní Koreji, když jim tam vládne diktátor Putin? Ano, to je novinařina jaksepatří! Nebrat servírky a do nich!

„Sibiř opouštějí Rusové, jejichž předci sem většinou nedobrovolně přišli na povel sovětské vlády a komunistické strany,“ píše Procházková a zase pěkně vychytrale vytrhává z kontextu. Na Sibiř se posílali trestanci už dávno před rokem 1917, od poloviny osmnáctého století. Nebo se děkabristé nehodí lidovkám do krámu? Kazili by celkový hororový dojem, který je tak důležité navodit?

Neříkám, že život na Sibiři není drsný, ale hodit takhle celou ohromnou oblast – větší a rozmanitější než celá Evropa - se zajímavými, dobrosrdečnými lidmi a nádhernou, nedotčenou přírodou do jednoho pytle? Z ideologických důvodů? To je trochu moc. Míza a energie, které vycházejí z nekonečného prostoru tajgy je mohutná a podmanivá. Sibiř je nekonečný zelený oceán s osamocenými ostrovy měst, z nichž každé má svoji osobitou kulturu, ducha a génius loci. Fascinující hory, jezera, lesy, mokřady, monumentální řeky. 

Altaj, Bajkal, Tuva, Jenisej a Lena - co slovo, to pojem, autentický, neopakovatelný svět! Medvědi, tygři, pastevci sobů, lovci a šamani! Podivuhodná sibiřská realita nasycená tamní mytologií přežívá v knihách, obrazech a filmech tamních umělců a fascinuje svou osobitostí. Sibiř je svět sám o sobě, jiná realita, jiná planeta, jedna velká halucinace. Používat ji jako strašáka jen kvůli vykalkulovanému protiruskému článku v novinách, je přinejmenším přihlouplé a zabedněné. Zeptejte se Jágra, co všechno zažil v Omsku...