Milý Deníčku

Připadáte si oškliví (ošklivé)? Tlustí (tlusté)? Možná to chce jen umět otevřít oči. Jsem mladá vymyšlená dívka a píšu vám pár nejdůležitějších kapitol z mého Deníčku.

Milý Deníčku. Zase jsem přibrala. Vážím už 68 kilo. Jestli to takhle půjde dál, budu muset změnit šatník. Holky si sice ničeho nevšimly, ale já už se na sebe nemůžu skoro ani podívat. Už jen 2 roky a kousek a budu se moct dělat, co chci. Potom půjdu na liposukci a na zvětšení prsou. Našla jsem si nějaké nové cviky na zpevnění postavy, ale moc to nefunguje. Začnu chodit s Karolínou cvičit.

Milý Deníčku. Dnes to byl nejhorší den v mém životě. Ráno jsem se vzbudila, a když jsem se chtěla namalovat, zjistila jsem, že nemůžu najít řasenku. Volala jsem mámě d práce, aby mi řekla, kde má tu svoji. Ale měla ji s sebou v práci. Brečela jsem jí do telefonu, že takhle do školy nepůjdu. Ona o tom ale nechtěla vůbec nic slyšet. Už dávno zapomněla, jak je to těžké, být mladá. Vůbec mě nechápe. Naštěstí si toho nevšiml nikdo kromě Karolíny. Moje nejlepší kmoška si o mě snad nebude myslet nic špatného. Po škole jsem si šla koupit novou řasenku. Sice si teď budu muset nosit svačiny z domova, ale aspoň zhubnu, protože budu líná si něco udělat.

Milý Deníčku. Dnes jsem koukala na písničky v televizi a skoro se mi chtělo brečet. Až jsem tu musela vypnout. Nechápu, jak to ty zpěvačky dělají, že jsou tak hubené a krásné. Kdybych vypadala jako ony, byla bych konečně šťastná. Chtěla bych být také takhle opálená a sexy.

68,3 kilo! Jestli to s tím něco neudělám, zlomí se pode mnou židle. Navíc se mi udělal obří pupínek na bradě. Tohle neschová ani mejkap. Co na mě Honza vidí, když jsem tak ošklivá? Jediná věc, která je na mě pěkná, jsou mé uši. Jsem ráda, že i Honzovi se líbí. Škoda, že polovinu času mi je kryjí vlasy. Bože, jak já bych si přála mít vlnité černé vlasy!

Milý Deníčku. Cvičení se konečně vyplatilo. Vážím 67,9 kilo. Karolína říká, že zhubla už přes půl kila, ale vůbec to na ní není poznat. Ona je hubená pořád. Chtěla bych být v její kůži. Může jíst, co chce, a stejně nepřibere. Já jen otevřu ledničku a už mi roste břicho. Pěkně mě to štve.

Milý Deníčku. Od zítřka přesně za dva roky mi bude 18. Konečně budu moct jít na tu operaci. Dokud nejsem plnoletá, nechce mi ji máma dovolit. Podle ní vypadám normálně, ale myslím si, že mě chce jen potěšit. Můj velký zadek se nedá přehlédnout.   Řekla jsem, že letos nechci žádný dort. Doufám, že mě vezme vážně. Aspoň jednou.

Moje máma je ta nejlepší máma na světě! Dostala jsem od ní poukaz na operaci. Není to liposukce, ale operace mozku. Nejdřív jsem si myslela, že si ze mě dělá jen legraci, ale má to být nějaká úžasná novinka, která se používá v Americe. Zkoušela mi vysvětlit, jak to funguje, ale moc jsem to nepochopila. Používá moc cizích slov. Bude to něco kvůli nějakému hormonu. Říká, že mě nebudou ani uspávat. Jen umrtví malé místo, kudy vyvrtají do lebky malou dírku a zavedou hadičku, kterou odsají tu špatnou věc. Asi něco, kvůli čemu tloustnu.

Dnes je ten veliký den. Den mé operace. Jsem v čekárně a kolem sedí několik jiných holek. Vůbec nechápu, co tu dělají. Všechny jsou hubené a krásné jako Karolína.

Konečně jsem přišla na řadu. Pan doktor vypadá mile. Dokonce mi dovolil vzít si Tě s sebou. Oblékl mě do nějakého pláště a položil. Umrtvovací injekce trochu píchla, ale potom už jsem vůbec nic necítila. Bylo trochu zvláštní, když mi vrtal do hlavy, ale nebolelo to. Když po chvíli odložil i hadičku, že je po všem, necítila jsem žádnou změnu. Už mi jen zašil jedním stehem kůži a řekl, že dírka v hlavě za chvíli zaroste. Nechal mě posadit se, svléknout plášť a poslal mě k zrcadlu. On si snad myslí, že zhubnu za 5 minut. Stoupla jsem si k zrcadlu a nevěřila svým očím. Všimla jsem si něčeho, co jsem doposud přehlížela. Sbohem Deníčku. Vždyť já jsem KRÁSNÁ!