Kovové vejce
Stáli jsme tam dlouho.
Dívali jsme se, jak po oblých stěnách stékají poslední paprsky zapadajícího slunce. Jen jsme se dívali. Ticho mezi námi se stalo tichem všudypřítomným.
Napadlo mě, že možná na něco čekáme.
Všude kolem, kam oko dohlédlo, se v šeru rozprostíraly pusté písečné pláně. A před námi stál ten gigantický chrám. Zřejmě jsme čekali, až jeden z nás vejde dovnitř.
Dveře se za mnou zaklaply se zaskřípěním, jehož ozvěna byla tím jediným, co naznačovalo, jak obrovského prostoru jsem nyní součástí. Jina jsem ale neviděla nic. Já mezi stěnami vejce. Hledala jsem potmě tvojí ruku, než mi došlo, že jsi zůstal venku.
Pak jsem se pokusila nahmatat kliku od dveří ven, k tobě.
Máchla jsem rukou do prázdna, načež jsem škrtla prsty o studenou stěnu. Zkusila jsem to znovu. Pomalu jsem přejížděla dlaní po hladkém povrchu. Nikde ani náznak, že by zde ještě před malou chvílí byly dveře. Zaryla jsem nehty do kovové zdi ve snaze najít alespoň tenoulinkou škvírku. Musí tady být, přece nejsem blázen, jak bych se sem jinak dostala? Vzpomněla jsem si na jejich vrzající ozvěnu, která už dávno dozněla. S hrůzou mi došlo, že byla posledním zvukem, který jsem slyšela od chvíle, co jsem uvnitř. Co víc-moje vlastní nehty přejíždějící přes kov nevydávaly očekávané nepříjemné zaskřípění, přestože mě konečky prstů začínaly pálit, jak silně jsem se opírala proti zdi!
Chtěla jsem začít křičet, možná strachy, možná abych přehlušila to příšerné ticho, ale nešlo to. Prostě to nešlo. Stejně jako se nedala rozkoukat tma kolem.
Zoufale jsem si přála slyšet teď tvůj hlas. Snažila jsem se nepřemýšlet, co je skryto v nekonečné temnotě přede mnou a pevně jsem se opírala o ledovou stěnu, jejíž chlad byl tím jediným, co jsem nyní byla schopná rozeznat.
Myslela jsem na tebe. Vždyť až uvidíš, že se dlouho nevracím, určitě pro mě přijdeš. Usměješ se na mě tak hezky, jak to umíš jen ty. A pak spolu utečeme hodně rychle někam pryč, na nějaké hezké místo, kde není taková zima jako tady.
Zima mi opravdu byla. Hrozná zima. Téměř se mi zdálo, že k té zdi snad přimrzám. Ale bála jsem se vzdálit se od ní jen na krok. Bála jsem se, že pak už neucítím vůbec nic, ani ten chlad.
Mohlo uběhnout třeba jen deset minut, ale mě připadalo, jako bych byla uvnitř celou věčnost. Nebo alespoň půlku. Kde pořád jsi? Možná si myslíš, že vím, co dělám, že si poradím sama a vrátím se, až uznám za vhodné. Jenže já jsem úplně ztracená! Snad tě to napadlo, snad o mě máš strach. Proč nepřicházíš? Nestalo se něco tobě? Tam venku také číhá nebezpečí. Proč jsme sem vůbec chodili? Ano, musíme pryč. Hned jak pro mě přijdeš. Šel jsi sem přece se mnou, tak beze mě neodejdeš.
Šel jsi sem přece se mnou? Napadlo mě, že jsem se vlastně ani nedívala, jestli se mnou jdeš. Ani mi nepřišlo divné, že jsme byli oba celou cestu zticha, měla jsem jen radost, že jsi vedle mě. Ale co když jsi tam nebyl? Co když jsi mě cestou opustil a nechal mě jít samotnou? Co když tam venku nečekáš? Soustředila jsem se na svou dlaň, položenou na stěnu, ale dveře už jsem nehledala.
Jenom jsem si představovala, že jsi tam, na druhé straně a že se tvé dlaně dotýkám přes silnou vrstvu mrazivého kovu.
V ruce jsem ucítila slabé teplo. Nebo alespoň o něco menší zimu.
Kateřina Moudrá
Jsi ten, s kým jsme si řekli "nikdy"
Jsi ten, s kým jsme si řekli "ne." Ten, koho neznám, no a i kdy- ......................................................................................................
Kateřina Moudrá
Chvíle
Pro ty, kdo si najdou chvíli na čtení veršů.......................................................... ........................................ ......................... ............... ............. ............
Kateřina Moudrá
Napiš mi svůj čas
..............................................(Pozor, článek může obsahovat stopy rýmů) ....................................................................
Kateřina Moudrá
Praktiky z fyzikálního praktika
Tenkrát jsme neměli ani tušení, co nás čeká, ...................................................................... ...................................................................
Kateřina Moudrá
Jak (ne)postavit urychlovač částic na koleni
Už je tomu dva roky, co jsme se v letním semestru prváku se dvěma spolužáky rozhodli, že si postavíme vlastní urychlovač částic.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Rodinný dům Karolinka, Valašsko, okres Vsetín
Vsetínská, Karolinka, okres Vsetín
3 000 000 Kč
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1128x