- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
vzdycky jsem si pral, aby nekdo definoval muj Schwarzschilduv polomer...
v příštím díle se dozvíte ještě mnohem praktičtější věci
problém je že objevem temné hmoty vyplňujicí celý vesmír se většina vědy ocitla na rozcestní dříve popsané chybové relevace při výpočtech složitých fyzikálních rovnic její existenční strukturu nemá zahrnuto tudíž s ní pracují jako s podmíněnou chybou otazka je jak doplnit něco co nemáme prozkoumáno tak aby se to dalo matematicko fyzikálně popsat a tedy rovnice přepsat nebo doplnit.už jenom struktura temné hmoty je mezi vědci a teoretiky přijímána jako něco co vědecký svět rozděluje na dva nesmiřitelné tábory.Možná jsme studovali něco co za pár let možná dní nebude platit a bude postavené na hlavu.To mě děsí.
A mě naopak právě ta neurčitost, ta relativita všeho fascinuje. Jistota nejistoty. Kdybychom měli všichni na paměti, že téměř každá "nezpochybnitelná" pravda byla vždycky nakonec vyvrácena, byli bychom možná trochu méně nekompromisní ve svých tvrzeních.. Možná by i těch hádek v diskusích pod blogy ubylo
Pocit, když ví, že pro velké věci, jako je vesmír, popisované Einsteinovou obecnou teorií relativity platí jiná pravidla, než pro malé věci, popisované kvantovou mechanikou přičemž ty malé věci tvoří součást toho velkého.
Asi strašlivý. Ani já z té skutečnosti už dlouho nemám dobrý pocit, a to nejsem fyzik :-D
Popularizace vědy je vysoce záslužná věc a za to vás chválím. Je asi obtížné najít tu správnou hranici mezi tím, kdy ještě laik může pochopit o co kráčí a tím,kdy zjednodušení je už takové, že neumožňuje vysvětlit základní principy děje. Jako laikovi mně určitou představu o zhroucení prostoru uvnitř černé díry poskytl tuším Dr. Grygar příkladem, kdy vesmír převedl na dvojrozměrný prostor. Třetí rozměr je možné využít na ukázku zhroucení prostoru okolo černé díry. To představuje hyperbolický trychtýř, jehož průměr se s přibývající hloubkou asymptoticky blíží nule. Takže účastník "vcucnutí " s gravitačním zrychlením padá do nekonečna, zatím co vnější pozorovatel vnímající pouze dvojrozměrno, "vidíˇ" jak se pád účastníka postupně zastavuje. A máte krásný kukadla.
(A bude i pan Heisenberg? Můj "filosofický" oblíbenec :-) )
Nazdar Kateřino, pěkný článeček, mě ale taky zajímá, jaký že to je vzorec, který na mě kouká po otevření tvého blogu...