Polemika: Ne, pane Tomane, Babiše raději ne.

V pořadu Michaely Jílkové Máte slovo vystoupil a Parlamentním listům poskytl rozhovor podnikatel Ivo Toman na téma vyprovokované členem stínové vlády ČSSD Mládkem, totiž paraziti (příživníci) a demokracie. Náměsíčník Mládek vidí v parazitech lidi, kteří po státu nic nechtějí a svou každodenní intenzivní prací si vydělávají na živobytí – živnostnících, Ivo Toman zase v lidech přisátých na prsy sociálního státu. K Ing. Janu Mládkovi CSc se nemá cenu vyjadřovat. Pouze je s podivem, že jestliže ČSSD, chce strčit lidi s takovými vytříbenými názory do vlády, jak je možné, že se tato strana ještě nepohybuje pod hranicí volitelnosti. Rozhodně však chci polemizovat s panem Ivo Tomanem, kterého si velmi vážím. Je ztělesněním toho, že intelekt a vůle stojí nad nepřízní osudu.

Pan Toman v rozhovoru prohlásil (http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Omezit-volebni-pravo-Razny-podnikatel-od-Jilkove-busi-do-prizivniku-na-statu-266860/diskuse, pořad ČT jsem neviděl) zhruba to, že lidí, kteří nejsou úspěšní je cca 95%, takže když jim nějaká strana slíbí, že těm 5% úspěšných vezme velký kus toho co vytvořili a přerozdělí je mezi ty, kteří neumí vytvořit nic, tak je větší pravděpodobnost, že budou volit ony slibotechny. Další problém vidí v tom, že se zvyšuje zadlužení a do značné míry proto, že se krade a že by tedy v politice měli být hlavně bohatí, protože jsou neúplatní. Jako příklad uvedl miliardáře Babiše. No a jako jedno z východisek uvedl omezení volebního práva. Měli by jej pozbýt vězni a lidé žijící ze sociálních dávek.

S tou první částí lze do určité míry souhlasit. Jakmile politici zjistí, že si mohou kupovat hlasy za peníze vybrané na daních, tak to začnou dělat a určitá část populace jim sedne na lep. Tento princip je jednou ze systémových slabin zastupitelské demokracie a dělat se s tím dá jen to, že se do politického a právního systému vloží prvky, které politikům omezí manévrovací prostor při porcování medvěda, jak kdosi vtipně rozpravy nad státním rozpočtem nazval.

Kde se ale pan Toman zcela mýlí je jeho dojem, že angažováním bohatých a úspěšných v politice by se vyřešil problém korupce a rozkrádání veřejných peněz. Tato myšlenka totiž pracuje s předpokladem, že všichni bohatí jedinci, kteří by se dali na politiku jsou vysoce morální lidé (schválně, zkuste si představit estébáka a největšího příjemce dotací Babiše jako morální autoritu. Jde vám to?), jimž jejich zásady nedovolí chovat se sobecky. Tento předpoklad je ovšem velmi utopický. Právě vliv oligarchů na politiku, ať už přímý nebo zákulisní, způsobuje ohýbání legislativy tak, jak to vyhovuje právě jim. Tento proces následně zhoršuje podmínky volné soutěže ve prospěch těch nejvlivnějších, kteří si tak dále upevňují své postavení, bohatství a moc. A v určitém okamžiku  jejich vliv dosáhne takového rozsahu, že dojde ke změně demokracie na loutkové divadlo, kde oligarcha ovládá celé politické názorové spektrum a volič si pak může vybírat mezi politikem A a politikem B, kteří sice stojí názorově každý někde jinde, ale jsou podporováni z téhož finančního zdroje a po zvolení to není volič, jehož zájmy politik zastupuje, ale oligarcha, který mu dal peníze na volební kampaň. A to ani nemluvím o tom, že pokřivení volné ekonomické soutěže vede k vyšší nezaměstnanosti, inflaci a zadlužování, tedy přesně k těm jevům, které pan Toman vnímá jako problém.

Tento proces se v historii přihodil nejednou. Názorným příkladem budiž Gaius Julius Caesar, který začal do Senátu prosazovat své bílé koně, jimž financoval volební kampaně, čímž posiloval v očích jeho protivníků svou moc natolik, až mu to nakonec vyneslo pár píchanců na schodech právě toho Senátu, do nějž dosazoval své politické loutky. Ony píchance už, jak známo, nerozchodil a Řím po občanské válce mezi "mstitelem" Octavianem a Caesarovými vrahy opustil demokratické zřízení a stal se císařstvím poté, co se vítězný Octavianus prohlásil za božského Augusta.

Bohužel žijeme v době velmi podobné době Caesarově, kdy obrovská moc je na globální úrovni soustředěna v rukou několika málo jedinců, kteří postupně naplňují to, co ve svém díle Ústava popsal před 2500 lety Platón. Totiž, že demokracie se vždy nakonec zvrhne do totalitní vlády oligarchie, ve které dědičné předávání moci nakonec přeroste v monarchistické uspořádání. Podobně je tato situace dokonce popsána i v Bibli, ve Zjevení svatého Jana, kde je na konci časů posazen na světový trůn Antikrist, jemuž se klaní všichni světští panovníci i Kristova církev.

To co tedy potřebujeme není angažování bohatých v politice, ale změnu politického systému, směrem k přímé demokracii, aby nebylo možno financovat politické kampaně sponzory. Systému, kde by byla soudní moc skutečně nezávislá na té politické (volením soudců a státních zástupců ve veřejných volbách), aby se konečně stala plnohodnotným pilířem moci, vyvažujícím útlak většiny a dále potřebujeme změnu finančního systému tak, aby nutná tvorba peněz nebyla navýšením dluhu, ale příjmem společnosti.

Vzhledem k tomu, že pana Tomana mám za vzdělaného člověka, který toto všechno ví, musím jeho vystoupení považovat za účelové, neboli je nějakým způsoběm napojen na zájmové skupiny, kterým pomáhá umetat cestu k dalšímu upevnění korpokracie (měkká forma fašismu), protože to je přesně ta forma vlády v níž se nacházíme. Jen hluchoslepý člověk by nezaregistroval, že demokracie je jen vábnička a fasáda, aby volič měl pocit, že ještě o něčem rozhoduje.

PS: chtěl jsem k článku fotku Babiše tak, jak ho mám zafixovaného z jeho účastí na televizních diskusích: jako vřískajícího, nekultivovaného, sprostého demagoga. Ale žádnou takovou fotografii jsem na internetu nenašel. Všude vypadal jako tu usměvavý, tu zamyšlený, tu soustředěný strejda. Zvláštní....