ale abych jen neodporovala...

včera jsem poslouchala u stolu dialog, kdy na jedné straně byl  rodinný příslušník biozemědělece a praktikující křesťan. věřte, že dlouho jsem neviděla takového nenávistného fanatika. kdo se přimyká k hnutím, která se tváří, že obrodí svět, toho se bojím. to je ten materiál, co podepisuje petice za popravu "nepřátel jediného správného režimu"

jak to vidím já,

smotal jste nejméně tři témata a argumentujete způsobem: chytá to myši a je to pod postelí, je to kočka. past na myši je pod postelí, tedy je to kočka.

stále se někdo snaží míchat víru s náboženstvím. náboženství je instituce, na svůj provoz a pro své vedení potřebuje peníze a získává je nevybíravě. také má tajnou policii a aby docílila svého vydírá lidi. přesto někteří její členové mohou pro své osobní morální vlastnosti vykonat mnoho dobrého pro ostatní. ale instituci je to víceméně fuk. ta chce především moc. je tedy úmyslně matoucí směšovat dobro vykonané jednotlivci členy instituce s dobrem vykonaným institucí.

komunisté potřebovali zlikvidovat církve jako instituce, protože chtěli převzít jejich roli. v poslední době dochází k tomu, že politické strany jsou v podobné situaci, kdo převezme jejich roli ale zatím není jasné.

poměřovat dvě různé kultury je stejné, jako hádat se, je-li lepší jablko nebo hruška. srovnávat lze pouze dvě jablka.

Re: jak to vidím já,

já s vámi v tom co píšete plně souhlasím. Víra, která nejde ze srdce nestojí za nic, zrovna tak jako pokrytectví, demagogie a zloba dokážou hrozné věci. Ale ten článek není o církvích ani o víře jako takové (koneckonců ve jménu boha se dělala v minulosti největší svinstva), ale o té kombinaci přirozeného vývoje společnosti do určitých vrstev a víry nebo, chcete-li, náboženství jako společného sebeurčujícího imperativu, které přinášejí vedle větší stability rodiny (ano mnohdy i za cenu sebeobětování) i vyšší úroveň komunitární solidarity, o kterou se do jisté míry člověk mohl opřít. To potřebovali komunisti zničit, aby izolovali jednotlivce. Dnešní globální elity v tom dále pokračují tam, kde to ještě aspoň trochu funguje.

tak nevím, no...

Připadá mi to, že dáváte do souvislosti víru s morálním chováním. Já jsem v životě potkala spoustu lidí ale žádný vztah jsem nevypozorovala.

Re: tak nevím, no...

Jéje a to jste si nevšimla, že ateisté lžou, kradou a žerou lidi?

Ale vážně. Ono záleží, čemu chcete říkat "morální chování". Podle teistické definice je morální chování to, co po nás chce Bůh. Takže desatero, takže první přikázání, takže všichni ateisté jsou automaticky nemorální. V extrémním případě jste ukázkovým příkladem morálně jednajícího člověka, když na pokyn Boha vezmete svého jediného syna a jdete ho bez reptání podříznout.

Naproti tomu ateistická definice morálky staví na bezkonfliktním vycházení s ostatními lidmi a Boha k ničemu nepotřebuje. Podle této definice můžete např. dělat různé studie korelace mezi (ne)vírou a kriminalitou. A tady se rozhodně nezdá, že by nižší religiozita znamenala vyšší kriminalitu.

i vzhledem k tomu

že formální odluka církve od státu proběhla až v roce 1918, vypadalo středověké mírové soužití takto - napřed tě z nespolečenského  (protistátního , křesťana nehodného) obvinil soused, pak velebnej pán, pak vedení cechu, pak učitelskej, pak purkmistr - a to už tě vedl  obecní policajt k místnímu soudci, pak na mučidla,  za pár dní na hranici, a o tvůj majetek se výše zmínění bratři v Kristu svorně rozdělili...  

Re: i vzhledem k tomu

Ano souhlas, tak nějak to i fungovalo. Ale ten jedinec musel udělat něco, co se něčemu vymykalo. Dnes si váš majetek rozdělí exekutor se soudcem a kámošema jen proto, že se jim líbí ten váš prosperující podnik například.

Komunisty mám velice nerada

nicméně si myslím, že různé tradice a víra mění se i samy od sebe, nemohou zůstat na jednom místě.

Re: Komunisty mám velice nerada

Ano, ale jedná se o přirozený vývoj ne o přetržení kontinuity ve stínu šibenice.

Co to duchovno vlastně je?

Re: Co to duchovno vlastně je?

To, čo Ťa presahuje.Možný, tušený ,transcendentalny svet. Ale tým sa nezaťažuj :)

Naopak

právě materiální  bohatství je dalším krokem k duchovnosti,či spíše k její vyšší oktávě duševenství. Duchovnost je vlastně dětství lidstva především západního a značí vznik lidského rodu a vytvoření základu společnosti. Je to etapa vyhranění se z všeho podstaty zde reprezentované přírodou. Dnes kdy je zde mnohonásobně větší potenciál poznaného, a společnost není vydána všanc krutosti přírody, je již  to překonané a archaické, neboť v té době se teprve pokládal základ poznání a řádu a vše bylo spíše na přání a imaginaci. Přítomnost materiálního jevu vlastně svědčí o další etapě, v lidském životě je to puberta, v lidské společnosti pak materiálno jež je vlastně tahem k osamostatnění a sebepoznání a vyhranění, což je dospělost. Po nasycení a poznání přichází i prázdnota a hledání a tah ke svému rozvoji a první pocítění tahu Jsoucna a cesta ke konečnému osvícení. Jiný úděl má společnost (matka a otec) jiný jedinec (dítě). Vše se to odehrává ale v jiných časových a dalších konstantách ... .

Re: Naopak

Článek to vystihuje dobře. To co popisujete je zbožné přání. Člověk nespěje k žádnému "osvícení" to jsou koncepty východních náboženství.

O slibu materiálního bohatsví

výměnou za zničení rodiny se přece dočteme i Bibli.

Mt 19,29 A každý, kdož opustil by domy, neb bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný obdrží.

Marek 10:29 Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.