Pane Zemane, vy nejste můj prezident ... co to má znamenat?

Po vypjatých volbách by si měli dát asi všichni příznivci prezidentských kandidátů nejméně 1-2 týdny oddech. Vyvarují se tak chování, za které se mohou v budoucnosti stydět. Žijeme v demokratické zemi, máme svobodu a můžeme si dělat vše co není v rozporu se zákony nebo společenskými pravidly. Měli bychom však znát míru a vědět, že pravidla jsou tu pro všechny. Jestli jsme s něčím v uplynulých volbách nespokojeni, můžeme to do příštích voleb změnit.

Už uplynul více než týden od voleb, přesto stále slyšíme z různých stran narážky na volební kampaň. Reakce čí je nebo není nový prezident, jak zlé děti šikanovaly malé příznivce Zemana a podobně.  Myslím si, že bychom si všichni měli, bez ohledu na své volební preference, dát oddych a nechat nového prezidenta, ať sám naplní nebo nenaplní očekávání obou stran. Veškeré zoufalé činy, které vznikly těsně po volbách jsou projevem frustrace. Frustrace, která jen posilují přesvědčení příznivců vítěze, že jejich volba byla správná. Současně znevažují angažovanost všech obyčejných lidí, vědců, umělců a dalších vážených občanů, kteří se odvážili veřejně vyhlásit a nést svůj názor. Dnes, téměř týden po volbách je dobojováno. Jedině soudní rozhodnutí může výsledek voleb zvrátit. Nečekejme však, že se tak stane. A stalo-li by se tak, vítěz je předem jednoznačně jasný. 

Politici, média, ale i my občané máme pět let na to, abychom se z prezidentských voleb poučili a pokusili se upravit pravidla, která letošní volbu problematizovala. Podpisy pro získání kandidatury, regulaci a větší transparentnost financí do kampaní a regulaci samotných kampaní tak, aby jsme už nikdy nebyli z reklamních médií zavalováni lživými tvrzeními a polopravdami.

Před prvním kolem voleb si nějaký novinář na idnes.cz posteskl, že žádné médium si nedalo práci aby voličům ulehčilo rozhodování. Autor měl na mysli průzkumy šancí různých kandidátských dvojic pro druhé kolo. Je docela možné, že do druhého kola mohl být  větším soupeřem Miloše Zemana třeba Jiří Dientsbier nebo Jan Fischer. Kdybychom mohli volit s takovými znalostmi, kdo ví, kdo by dnes směřoval na hrad.

Co říci na závěr. Jsme lidé, žijeme v lidské společnosti a řídíme se pravidly, které jsme si sami vytvořili nebo je vytvořili naši volení zástupci. Jestli jsme nespokojení s výsledkem volby, pak nám nezbývá než se snažit zlepšit pravidla pro příští volby. Pro tuto chvíli můžeme jen  čekat jak nový prezident naplní svá prohlášení. Za pět let mu vystavíme účet. V každém případě je přímá volba zastupitelů správná cesta. Za to, kdo sedí na hradě si neseme zodpovědnost už jen my sami, a to je dobře.