Osmičkové dovádění se zubařkou

„Tak mu ty zuby vytrháme všechny“ nadšeně vykřikla zubařka, kolenem se mi zapřela o hrudník a začala páčit kleštěmi někde hluboko v mém krku. Krev stříkala a slzy mi tekly proudem. Pak jsem konečně ztratil vědomí.

Takhle nějak si vždy představuju, co mě čeká, když se blížím k zubní ordinaci. Můj zjev pokaždé sestřičku upřímně rozveselí. Málokdo se totiž dokáže tvářit vyděšeně jako já. Navíc jsem pravděpodobně jediný lidský exemplář, který kdy docházel na pravidelné roční kontroly za doprovodu své matky až do požehnaného stáří patnácti let.

Ale všechno má své meze a já věděl, že ze sebe nemůžu dělat blbečka donekonečna. Sebral jsem proto veškerou odvahu a od té doby se vydával napospas běsnění přízraků v bílých pláštích a jejich mučícímu arzenálu sám a neozbrojen.

Litoval jsem toho zatím pokaždé.

Díky tomu ale aspoň vím, že za určitých okolností prostě nebývá moudré hrát si na hrdinu!

Doktorka si mě posadila do křesla, namířila na můj utrápený obličej reflektor a do pusy se mi vrhla párem gumových rukavic. V těchto chvílích obvykle zavírám oči a snažím se myslet na svého fyzikáře a jeho marné pokusy o mé vzdělávání. Někde jsem totiž slyšel, že bolest se nejlépe zahání jinou bolestí. Bohužel na mě ale tyhle věci moc nezabírají.

Najednou tlak na mých dásních polevuje a před zorničkami se mi objeví kulatý obličej zubařky. Se záhadným úsměvem mi oznamuje, že dnes to máme bez kazů. Vrtat se nebude. Klubou se mi ale prý osmičky a to znamená, že nás čeká spousta zábavných procedur a vyšetření. Už chápu její radost. Začínám se těšit taky!

Na rentgenu mě nevrlá sestřička, kterou jsem pro její ozdobu nad horním rtem pojmenoval Fousek, přepásala olověnou vestou, vecpala mi podezřele umělohmotnou věc mezi zuby a hlavu vmáčkla do jakéhosi přístroje. „A teď nežvýkejte, nepolykejte a nedýchejte. A přestaňte se vrtět“. 

Můj obrázek spodní čelisti zubařku vyloženě nadchl. Ukázalo se totiž, že vzrušující osmičky mám dokonce dvě. Rostou kolmo k mým ostatním zubům. Jedna je ukryta pod dásní úplně, z druhé je vidět jen špička. V žádném případě se nejedná o „klubající se“ osmičky. Naopak! Jsou velké a krásné a mají velmi bujný kořenový systém! Samým štěstím jsem málem přeslechl svůj rozsudek: operace mě nemine! Některé dny mam pocit, že přívaly dobrých zprav neberou konce.

Od mé drahé trýznitelky jsem dostal asi měsíc na to, abych se rozloučil s rodinou, zabezpečil kocoura a zvládnul vyřešit veškeré věci, které je dobré mít vyřešené, když jdete někam, odkud se nemusíte vrátit.

Den „D“ přesto nadešel dřív, než jsem doufal, a já brzy ráno ležel na operačním stole. Doktorka si nasadila roušku, zamávala mi obrovskou injekcí před obličejem a udělila povel k otevření úst.

Ústa jsem se sebezapřením, neochotně a hlavně velmi pomalu otevřel a jako už po tolikáté, opět litoval. Jehla se mi zabodla do dásně a téměř okamžitě se dostavil nával paniky. Proč mě proboha neumrtvili ještě před touhle injekcí?! A proč mě umrtvuji lokálně? Já chci umrtvit celý!!

„Vyplázněte jazyk! ...víc!“

Víc to nešlo.

„Jéé... vy máte krátkou uzdičku. Já bych vám to jen trošku nařízla… Je to rychlý a skoro to nebolí…! Chcete?“ S vyplazeným jazykem a na pokraji zhroucení jsem ze sebe dokázal vydat jen poděšené zvuky, které však doktorka naštěstí pochopila jako jasně zamítavou odpověď. Mou uzdičku, ať už to bylo cokoliv, nechala být. Protentokrát se spokojila jen s osmičkami.

Skalpelem mi zajela do umrtvené dásně, panenky se mi protočily a já vnímal jen „křupavé“ zvuky někde uvnitř mé čelisti a vzdechy zubařky, která vší silou páčila, trhala a řezala, až krev stříkala a slzy mi tekly proudem.

Dnes jsem o zuby moudrosti chudší a určitě to na mě zanechalo hluboké následky. Tím jsem si jistý! Svoji paní zubařku mám ale navzdory všemu a celkem překvapivě rád. Oba však víme, že ji budu mít ještě radši, pokud se naše společná setkáni uskuteční maximálně jednou za dvanáct měsíců a rozhodně bez násilí.

A těm z Vás, kterým osmičky stále někde uvnitř číhají, vesele si koření a čekají na tu nejpříhodnější chvíli k finálnímu útoku na Vaši důstojnost, odvahu a lidství, chci jen popřát hodně štěstí! Máte se na co těšit...