Hra na schovávanou

O tom, proč ženy předstírají, co všechno předstírají muži a pak ješte spousta řečí okolo...

Dnes mám po čase opět svůj skvělý den. Autobusy mi ujíždějí před nosem, samo otevírací dveře se přede mnou neotevírají, a pokud se díky nějakému zázraku přece jen otevřou, tak minimálně metr od místa, kudy jsem se pokusil projít skleněnou stěnou. A když už si myslím, že nemůže být hůř, kdosi mi podstrčí časopis s křiklavě žalujícím článkem o tom, že deset procent žen předstírá orgasmus zcela pravidelně a šedesát pět procent jej v životě předstíralo už alespoň jednou. Proboha proč? Horečně pátrám v paměti a přemýšlím, které z těch manipulátorských lhářek mi v minulosti zkřížily cestu. S časopisem nastupuju do výtahu. Sám. Otáčím se a mačkám číslo mého poschodí, když najednou do výtahu přiskočí slečna. A za ní druhá. Třetí… Stojím namáčknutý k zadní stěně výtahu. Je tu se mnou deset žen. To není náhoda. To už prostě se mnou tak je. Statisticky vzato by tu měla být jedna, která přesně ví, o čem čtu. Cítím se nesvůj. Jsou v přesile. Sedmilhářky!

Konečně výtah zastavuje v mém patře a já vystupuju. V kavárně už na mě čeká. Přisedám si k ní a snažím se být příjemný a vtipný. Tedy snažím se vypadat, že jsem příjemný a vtipný. Že být sám sebou nestačí, jsem pochopil, když mi před pár týdny Bruce naprosto bezelstně oznámil: „ty máš takový štěstí! Ona je tak úžasná, skvělá, prostě nádhernej člověk“. Beru to jako poklonu. Ostatně má přítelkyně mi taky není nesympatická. Bruceovi je navíc pětašedesát, tak ani nedělám žádné žárlivé závěry. Tedy spíš bych nedělal, kdyby nedodal: „Ty seš taky docela fajn, ale ona! Ona je prostě úžasná“. V tu chvíli jsem pochopil, že to nejsem já, kdo je předmětem našeho kamarádství. Že jsem spíš takový přívěšek navíc. Prostě do počtu. Takže se mi nedivte, že od té doby se snažím, abych vypadal, že jsem milý, sympatický a je se mnou sranda. A věřte mi, že to dá hodně práce. Milý totiž nejsem a sranda se mnou taky není…

Nejsem si jistý, jestli jsem správný prototyp klasického muže, ale pro tentokrát budu mluvit za nás za všechny. Mám pocit, že vžívání se do rolí „pánů dokonalých“ se s námi táhne snad už od puberty. Už když jde člověk na první rande, hra na schovávanou začíná. Snažíme se dobře obléct, aby se při pohledu na nás ihned nevyděsila. Snažíme se být příjemní, říct občas něco vtipného. Ženám se prostě pokoušíme namluvit, že právě narazily na toho nejbáječnějšího, nejúžasnějšího, nejchytřejšího, nejsilnějšího, a když na to přijde, i na toho nejlepšího v posteli. Že jsme zázračným zhmotněním toho „nej“, co je mohlo potkat. Ať se nám to líbí, nebo ne, snažíme se být lepšími, než skutečně jsme. Protože upřímně: kdo by nás mohl mít rád jen tak?

Je tedy zcela evidentní, co k předstírání vede mě. Ze zrcadla na mě Brad Pitt nekouká a charisma Billa Gatese taky nemám. Kdybych se nesnažil tvářit alespoň trošku normálně, nikdo by se mnou ani nepromluvil a nejspíš by mě jednoho dne našli úplně osamělého… mrtvého… a napůl sežraného vlastním kocourem…

Co ale k předstírání vede ženy? Navíc v oblasti tak intimní? A dá se jim potom ještě v něčem věřit? Nejsem odborník na analýzu mozkových pochodů žen. Mám problém i s těmi vlastními. Zasednul jsem tedy k počítači a projel se Googlem. Podle Australského Advanced Medical Institute se věci mají následovně:

- 35 % žen předstírá orgasmus proto, aby měly ten trapný akt sexu rychle za sebou a zbytečně to neprotahovaly

- 34 % žen předstírá proto, aby se jejich partner cítil lépe

- 33 % aby přítele neurazily

- 24 % prostě jen proto, aby se vyhnuly následným řečem a nemusely vysvětlovat co, jak a proč.

Tak úplně nerozumím procentuálním kouzlům onoho institutu, ale ta zdůvodnění mi vyrazila dech. Tímto se Vám, dámy, omlouvám! Hluboce se stydím. Zatímco my muži se snažíme vypadat jako dokonalí a ti praví, a to navíc ze zcela sobeckých důvodů, ženy nám svým předstíráním umožňují, abychom se tak i cítili. Zkrátka přistoupily na naši hru. A my máme ještě blbý kecy.

Co říct na závěr? Snad jen, že dávám ješitnost stranou. Předstíraný orgasmus je jistě lepší než předstíraná bolest hlavy.