Brýle jsou pro baby aneb Jak jsem zjistil, že asi vymřu!

Jsem ostuda třídy, evoluční omyl, ani trošku hezkej a navíc vůbec nerozumím ženám. A co je úplně nejhorší, musím nosit brýle.

V patnácti letech jsem byl naprosto přesvědčený, že něco tak zženštilého, jako jsou brýle, na sebe v životě nedám. V návalech nefalšované pubertální skromnosti jsem se utěšoval tím, že mé rozmazané vidění jistě souvisí s udržováním kosmické rovnováhy vesmíru. Jinými slovy jsem byl předurčen k tomu, že čím více budu moudřejší, tím hůř uvidím.

Můj matematikář měl však na to úplně jiný názor. Rád na mém příkladu demonstroval zákonitosti geometrie, vlastní výjimečnosti a studentské blbosti. Tato jeho záliba probíhala asi tak, že jsem byl pod záminkou řešení matematického příkladu vylákán před třídu k tabuli, kde jsem měl za úkol bezradně stát, připadat si trapně a nepoužitelně. I tak jsem se ale občas snažil o nemožné. V útrobách své paměti a představivosti jsem si zoufale pokoušel vybavit, co nám to včera s takovým „nadšením“ vysvětloval a kreslil. Z poslední lavice a bez brýlí to vypadalo docela kulatě a tak jsem na tabuli nakreslil kruh. Učiteli se obličejem rozlil výraz naprostého triumfu a se slovy: „Motyčko, větší pitomost jste už vymyslet nemohl!“ mě poslal zpátky do lavice.

Pokud jsem nechtěl propadnout, musel jsem si pořídit brýle. Představa byla taková, že jediné, co bych snesl, by byly kulaté obroučky, jaké nosil John Lennon. John Lennon byl drsňák, měl hodně holek a pak ho zastřelili. Zalila mě vlna romantických snů. Už jsem se viděl, jak mi nejkrásnější holky ze školy leží u nohou a jak i ti největší třídní machři chtějí být jako já. Svoji představu jsem ihned sdělil paní doktorce. Máma mě pohladila po vlasech, paní optička se na mě konejšivě usmála a já vyfasoval čtveraté brýle se dvěma příčkami nad nosem, co nosili učitelé a sňatkoví podvodníci v italských filmech o mafiánech. Prý v nich budu budit respekt.

A tak jsem tedy chodil po světě s nemožnými brýlemi na nose, smiřoval se s faktem, že nikdy nebudu oblíbený, a budil mezi lidmi všeobecný respekt. Občas toho respektu bylo příliš a brýle jsem raději ukrýval do pouzdra a spokojil se s rozmazaně idealizovanými rysy tváří mých spolužaček.

Asi nikomu nemusím dlouze vysvětlovat, že za těchto podmínek jsem coby milovník naprosto selhal. Chtělo se mi plakat. Brýle mi měly umožnit vidět svět v jeho skutečných barvách a tvarech. Místo toho kolem mě postavily neprostupnou zeď a já propadal pocitu marnosti…

Mé zoufalství bylo pravděpodobně tak očividné, že neuniklo ani bratrovi, který nás, své mladší sourozence, jinak s okázalostí sobě vlastní naprosto ignoroval. Jeho životním posláním se najednou stalo mi najít přítelkyni. Brával mě s sebou na plovárnu, kde jak říkal: „nejlépe uvidíš, do čeho lezeš.“ Jenže brýle zůstávaly zamknuté v šatně a já tedy vůbec tušení, do čeho lezu, neměl. Poslepu se ta pravá poměrně obtížně hledala. Byl jsem rád, že jsem schopný poznat, kde je bazén... 

To však mého bratra v žádném případě nemohlo odradit. Seděli jsme vedle sebe na schůdcích a on vzrušeně mával rukama a křičel, aby ho bylo přes šplouchání vody slyšet: „Koukni na ni! Ta by se ti líbila…počkej, počkej…leze ven! Hm…Ta by se ti nelíbila. Má velkej zadek. Ve vodě vypadala líp!“ a slečny se na nás zděšeně otáčely a prchaly do sprch. Tyhle zážitky ve mně nechávaly ještě větší pocit zmatku než brýle samotné.

Najednou mi začalo docházet, že jsem něco jako „evoluční vrchol“. Tedy ne v tom smyslu, že by už nic dokonalejšího, než jsem já, vzniknout nemohlo. Ale spíš, že jsem konečná, slepá větev stromu vývoje člověka. Já žít v pravěku, tak se nerozmnožím. Z dálky bych nerozeznal chlupatá záda neandertálských samic od stejně chlupatých zad samců. A kdyby se mi přece jen nějaká ta záda zdála dostatečně samičí… No zkuste si poslepu honit chlupatou ženskou v lese!  Stejně bych chytil nanejvýš nějakého medvěda a to by byl už opravdu definitivní konec. Prostě bych vymřel!

Nedávno jsem zjistil, že by mě kvůli mým dioptriím nechtěla ani armáda.

Nechcete mě aspoň vy? I když nosím brýle a vidět svět se teprve učím, jsem milý a hravý a budu vás mít rád!