Chystám se do Toskánska. Určitě zajedu do Pisy a určitě si přivezu jednu z nejhloupějších fotek, které vznikají na prázdninách. Stoupnu si do dostatečné vzdálenosti od šikmé věže, natáhnu směrem k ní ruce a budu se tvářit, že to ještě nikdy nikoho nenapadlo.
Jen si ještě musím rozmyslet, z jaké strany se k té věži postavím. Jestli ji budu podepírat (což je, myslím, poloha populárnější) nebo spíš kácet. Možná se i nechám inspirovat okolím - s nataženýma rukama se nás tam o umění bude zajisté pokoušet víc. A ti, co nás budou přes displej fotoaparátu nebo telefonu dirigovat, budou vydávat úplně stejné pokyny: "Ruce víc nahoru, ne, dolů, natáhnout, pokrčit, to už je moc."
Po šikmé věži bych se v Toskánsku chtěl určitě podívat k moři. A počkat si s fotkou na západ slunce. Natáhnu ruku a rozevřu dlaň tak, aby na ní slunce pěkně sedělo. Taky dám na pár centimetrů od sebe palec a ukazováček, čímž zapadající slunce hezky sevřu. I když tenhle trik si spíš schovám k Soše svobody, k Eiffelově věži nebo k některé z egyptských pyramid. Originálně tak ukážu, jak jsou malinké a že mi nikam neutečou. Když už budu v Egyptě, postavím se profilem ke sfinze a vyšpulím rty tak, abych se těch jejích na dálku dotknul. Což mi připomíná, že jsem trochu ošidil Sochu svobody. Pod tu si stoupnu, pravou ruku vztyčím k nebi, levou pokrčím a sevřu v ní turistického průvodce. Pod Ježíšem v Riu ruce naopak rozpažím.
Přechody pro chodce jsou naštěstí všude. Už jen sehnat tři kamarády a nastylizovat se jako Beatles, když přecházeli Abbey Road. V Benátkách na náměstí svatého Marka snad bude někdo od té dobroty a vyfotí mě, jak krmím holuby, v Hollywoodu zase, jak si dřepnu k některé z hvězd na chodníku slávy. U Mrtvého moře se samozřejmě na fotku pomažu bahnem. Jinde u moře zase vyryju do písku klacíkem své jméno. Možná přidám i srdíčko a letopočet. A když budu mít čas, vysázím to celé z mušliček. Kdekoliv bude nějaký kanon (třeba u hradu), sednu si na něj, a kdekoliv bude nějaká fontána, zakloním před ní hlavu, aby mi voda jako tryskala z úst.
Snad jsem z těch největších fotografických klišé zvládnul všechna. Vlastně ne, mám i jedno neprázdninové. Až začnu cvičit, vyfotím se v posilovně před zrcadlem. Nejlíp sám - aby byl vidět i můj nový telefon. A nejlíp bez hlavy - aby nebyl vidět rudý obličej z toho, jak zadržuju dech.
A ještě na jednu věc z dovolených jsem zapomněl. Fotit jídlo! Pořád! Ráno, v poledne, večer!
