"Tady jsou klíče od pokoje, čtvrté patro. Snídaně se podávají od šesti do devíti, bazén je otevřený do osmi večer. Příjemný pobyt. Máte nějaký dotaz?" Ano. Jaké je heslo na WiFi?
"Originální" fotka z Pisy.
Kamarádka Hanka u sklenky vína v Toskánsku. Pípne textovka. "Píše kolega z práce. Že se mám podívat na mail." Chvilku přemýšlí. Upije. "Nepodívám."
Internet s některými z nás zamával víc než puberta. Jsou lidi, kteří se ptají na WiFi v restauracích dřív než na předkrm. Pak sedí u stolu a málem spolu nepromluví, jen zběsile jezdí prstem po displeji. Na Facebook nahrají fotku jídla a sledují, jak přibývají palce nahoru.
I na dovolené je pro někoho internet důležitější než teplota vody v moři. Sahá signál až na pláž? Nebo aspoň k bazénu? Že je jen v lobby? No dobrá. Facebook a mail zkontroluju tam. Ať mi nic neuteče. V práci to beze mě určitě nevydrží.
Většinou vydrží.
Patřím někam doprostřed. Pracovní mail jsem si před dovolenou odpojil vždy. A to i teď, u toho vína v Toskánsku. Bez Facebooku bych žil hůř, to uznávám a pyšný na to nejsem. Ještě víc bych byl ovšem nervózní, kdybych nevěděl, jak se hraje kvalifikace na tenisové US OPEN. A WiFi tady na kopci mezi vinicemi dost zlobí.
Jak ale vidím, moc mi toho zatím neuteklo. Snad jen na Facebooku pár celebrit, které na sebe jedna jak druhá lijí vodu s ledem. A blog nahraný o pár hodin později snad taky nevadí. Navíc je v něm fotka, kterou jsem minule slíbil. Jen jsem si nemyslel, že těch bláznů s různě nataženýma rukama tu bude tolik.
