Martine, myslí a píše Vám to dobře, ale přijde mi, že jste docela zúžil okruh témat: maminka, vaření, vztahy ... Bývalo to pestřejší! Kde jsou Vaše někdejší vtipné a zasvěcené rýpance ke sportovním tématům? Tipoval jsem, že se co nevidět uchytíte coby sportovní reportér nebo komentátor - přehled máte, o zkušenostech nemluvě ... Ale Vy se tak nějak nimráte v banalitách, přijde mi, byť čtivě ... Potřeboval byste zaúkolovat! Už se někde něco rýsuje? Držím palce! 

Hrnickove recepty jsou nejlepsi

Při začátcích kuchaření se mi osvědčilo využít jako poradkyni mámu nebo někoho, kdo umí vařit. Když jsem chtěl vědět, jak se vaří nějaké mé oblíbené jídlo, moje máma nebo moje drahá jej vařily, a já jsem u toho seděl a psal si recept krok za krokem do noťasu. Taky jsem si zkusil krájet, míchat, podlévat apod. Nechal jsem si přesně ukázat, ty neurčité výrazy jako  "trochu" nebo "na kostičky". Psal jsem si i dobu vaření, jak dlouho se co vaří (žádné "vaříme do poloměkka"). Další praxe už byla mnohem snažší.

jsou desítky možná stovky fíglů kdy se ze špatného jídla dá udělat dobré a z dobrého špičkové některé jsou jednoduché , některé vypadají jako ptákovina ale fungují některé jsou složité a většinu si musíte osvojit aby výsledek byl odpovídající vynaloženému úsilí, dáte na stůl dvě sady potravin potřebných k výrobě koprové omáčky naprosto stejné sady výsledkem klidně může být hnus podobný koprovce ze školních kuchyní nebo špičková omáčka na kterou budete za zimních večerů vzpomínat a vše je jen v postupu

Učila jsem se vařit až po narození prvního dítěte. Takže pro mě byl složitý i úkol: "Rozvař mrkev a rozmixuj ji." Mrkve tam bylo dost, vody míň. Stačilo, že se mi do procesu vklínil pošťák a bylo po mňamce. Stejně tak jako recept na polévku, který začínal slovy: "Připravte si jíšku..." pro mě těmito slovy pár týdnů i končil, než mi došlo, že bude potřeba nastudovat, co to proboha je ta jíška. No demence, co vám budu vyprávět...Pořiďte si dítě, nebo psa alergického na granule, to vás naučí housti. A možná i housky. U mně to fungovalo.

Tak to je přesný. Mám tři dnes,už dospělé ,syny,Nikdy nezapomenu na to, jak jsem odcházela od dětské lékařky s letáčkem,kde byl popsaný postup vaření ,,zeleninové polévky" a já si říkala,že jsem zvědavá,jak z tohohle bude polívka ..no nebyla..

aspoň ne na poprvé..Byla to dlouhá cesta.. třináctiletý syn (ten ,pro kterého jsem vařila v šesti měsících tu polívku) komentoval můj oběd slovy,,hm to je rajská ..nebo guláš?"...a dneska? Pche..v pátek,když se mi vrací synci z koleje..vyvařuju jak závodka(myslím co do množství ne kvality)..jen pořád mě to nebaví..pořád je to jen povinnost..tak třeba až budu babičkou dostane to jiný rozměr..

Poradím Vám fintu:palačinky se zásadně dělají "nijaké" (jen se špetkou soli, která patří do každého těsta), výsledek pak je pouze o náplni...a to všechno vychytáte, držím palce.

Martine, máte pravdu, na vaření nic není. A protože píšete o svých začátcích, předpokládám, že teď už jste zručný kuchař. A když přece jen něco zkazíte, můžete to svést na chybu v receptu a ani nemusíte lhát, protože v PC je receptů chybných dost.

Budu odvážná a beru Tě za slovo Marťo. Těším se na večeři, kterou sám připravíš! Čekám pozvání 

Já taky Ale prvně to dolaďte, prosím