Proč sledovat finále Evropské ligy?

Protože to bude konfrontace Davida s Goliášem. Protože bude zajímavé sledovat, zda-li se po 11 letech opět stane vítězem klub s nálepkou „first class“. Protože herní styl Benfici Lisabon je něco, co v elitní Lize mistrů vidíme maximálně u čtvrfinalistů. Protože Evropská liga je jediná soutěž, kde můžeme vidět hrát Fernanda Torrese a přitom se mu nesmát. Protože Amsterdam Arena je jedním z nejkrásnějších stadionů na světě…

(Rozhodně ale ne proto, že bude chytat Petr Čech! Pro českého fanouška to místy vypadá jako samozřejmost, že pokud je v nějakém týmů Čech (Moravák, Slezan,..), tak se automaticky musí fandit jemu. Je to kardinální blbost a v dnešní době masivní globalizace těžko ospravedlnitelná.)

Ať už Petr Čech dokáže své mistrovství, anebo ne, ve finálovém duelu budeme moci sledovat profesorskou, takticky precizní hru Chelsea, kterou jim jako vždy naordinuje kouč Benítez, a na druhé straně nebojácnou, útočnou a nátlakovou hru outsidera z Lisabonu.

Hovořit o tom, zda-li je favorit ten, či onen, nemá žádný smysl. Je to finále a tady se na favorita nehraje. Pokud bychom se ale podívali za oponu tohoto druhého nejvýznamnějšího fotbalového utkání, tak bychom zjistili následující.

Benfica v letošní Evropské lize čelila většímu množství kvalitních soupeřů, nežli Chelsea. Ve svých zápasech vždy hrála otevřenou, dynamickou hru postavenou na rychlém přechodu do útoku. Hru, která vyžaduje maximální koncentraci od bránících hráčů a krajních záložníků. Styl, který ze začátku sezóny svým svěřencům ordinoval Jürgen Klopp (později však zjistil krutou pravdu – proti špičkovým mužstvům se takto hrát nedá). Naopak Chelsea od začátku porážela své relativně lehké soupeře (Sparta, Steaua, ale i Basilej..) díky svému jménu a kvalitě individuí. Úspěch Chelsea je položen na vratkém základě nemohoucích soupeřů, nikoliv na vlastní kvalitě. Bohužel pro Lisabon však Londýňané zjistili, že Evropská liga je jedinou soutěží, ve které mohou slavit úspěchy..

Buď jak buď, ve finále uvidíme souboj týmu, který je takticky vyzrálý a ví, jak se na lopatě sedí, s týmem, který je plný elánu, sebevědomí a morální síly, ale který nemá zažitou strategii potřebnou k vítězení v nejtěžších mezinárodních zápasech. Atletico Madrid při výhře 4:0 v Superpoháru nad Chelsea ukázalo, že k výhře nad těžkotonážním týmem může stačit trochu toho nadšení, pohybu a agresivity. Vzhledem k prestiži uvedeného poháru bych to však jako návod příliš nebral...

Předpokládám, že Benfica na Chelsea vlítne, bude hrát agresivněji, bude vysoko presovat a v rychlých, oku lahodících kombinacích se bude dostávat za obranu Londýňanů…a nakonec prohraje. Všude se bude psát o odvážném výkonu Portugalců a nudné Chelsea. Všichni budou říkat staré klišé o tom, že fotbal je pro fanoušky a hra Chelsea tomu neodpovídala. Nenechte se však zmást, ve finále takovéto soutěže více než kdy jindy platí, že účel světí prostředky. Chelsea bude hrát tak, aby eliminovala přednosti soupeře, a ve vhodnou chvíli zasadí méně kvalitnímu soupeři smrticí úder. Vsadím se, že morálním vítězem pro fanoušky budou Portugalci, nicméně na to se historie neptá..takový je sport, ne vždy vítězí pravda a láska nad taktikou a zkušenostmi.