Barcelona verze 0:7

Uznávaný fotbalový komentátor Carlo Garganese ve své stati zveřejněné na serveru goal.com uvedl, že Barcelona nemůže být považována za nejlepší fotbalový tým historie hned z několika důvodů. Jako hlavní zmínil italský teoretik skutečnost, že současný tým dosáhl za svoji éru „pouze“ na dvě vítězství v Lize mistrů a další již vzhledem ke kvalitám soupeřů nelze očekávat. Dalším uvedeným argumentem je, že hlavní vyzyvatelé Barcelony v souboji o nejlepší tým všech dob, tj. Ajax z let 71-73, Liverpool z let 77-81 a AC Milán z let 89 – 94, měli ve své době mnohem více konkurentů, nežli má současná Barcelona a především museli reálně bojovat na dvou frontách – evropské a domácí.

Carlo Garganese správně upozorňuje, že v současném fotbale je evropská špička vlivem ekonomických faktorů výrazně zredukována a aktuálně se bavíme maximálně o 3 či 4 týmech, které by při souhře jistých náhod dokázaly Barcelonu porazit. O konkurenci v domácí španělské lize nemůže být ani řeč – tamní soutěž je proslulá svoji polarizací a několik málo duelů s Realem Madrid nelze počítat za opravdové „válčení“ na dvou frontách.

Autor mimo jiné naráží na skutečnost, že k vítězství v Lize mistrů stačí Barceloně porazit maximálně 1 či 2 týmy, které jsou kvalitativně srovnatelné, kdežto v předešlých letech byla špička výrazně širší a vítězný tým musel uspět v mnohem více papírově vyrovnaných střetnutích. Myšlenka to je zajímavá a pravdou nepochybně je, že ještě v nedávné minulosti byl počet elitních klubů vyšší a rozdíly mezi první a druhou výkonnostní kategorií nebyly tak markantní – vzpomeňme třeba na finále Ligy mistrů mezi Monakem a Portem, neboli jev, který je v dnešní době nemyslitelný.

Bohužel, i přes nespornou přidanou hodnotu textu autor zcela nesprávně (dokonce bych se nebál použít tendenčně) nezkoumá kauzální souvislosti a tím snižuje kvalitu své práce. Je totiž na místě položit si otázku: Byla konkurence Barcy 07-13 skutečně na kvalitativně nižší úrovni oproti konkurenci výše uvedených týmů? Anebo prostě Barcelona natolik dominovala, že posunula laťku do takové výše, že ostatní kluby nebyly schopné se jí přiblížit a vlastní rozdíly byly tedy mnohem více produktem umění jedněch, nežli neuměním druhých?

Nalézt odpověď je složité, avšak dle mého názoru Ajax 71-73, Liverpool 77-81 a AC Milán 89 - 94 nepřevyšovali konkurenci takovým způsobem, jakým jsme zvyklí u Barcelony posledních let. Pamětníci namítnou, že srovnávat nesrovnatelné je cesta k bulvarizaci a rozhodně to nepřinese více objektivity do sporu. Nicméně pravdou je, že jak Ajax, tak i Liverpool a především AC Milán měli ve svých dobách více než rovnocenné protivníky (například Juventus Turín, Nottingham Forest či FC Barcelona) a o jejich éře nemůžeme říci, že za dobu jejího trvání nebylo více než 5 zápasů, ve kterých by byli přehráni.

I přes uvedené důkazy (o jejichž legitimitě si udělá obrázek každý sám) se neztotožňuji s mnohými závěry o tom, že slova o nejlepším týmu historie byla užita pod tíhou aktuální situace a nerozvážnosti. Dané prohlášení nespravedlivě shazuje míru dominance Barcelony nad fotbalovým světem a nezohledňuje skutečnost, že fotbaloví velikáni kupříkladu z Milána, Manchesteru či Mnichova dosud jezdili na Camp Nou apriori neudělat ostudu, nikoli uhrát dobrý výsledek. Jeden dvojzápas na tom nic nemůže změnit, ikdyž soudě dle kritických komentářů tomu tak je. Nestálo by za to projevit větší míru respektu a trpělivosti? Čas ukáže, čeho jsme to vlastně v posledních pěti letech byli svědky – jestli něčeho epického, anebo něčeho zajímavého, leč nikoliv epochálního.