Živá

/mám tu resty, vím .../

Muž.

Zavírám deník s příběhy
co hlavou
srdcem proháněly
se v bezútěšné samotě
a jdu se schoulit do něhy

já věděla
že najdu tě
byť k tobě byla cesta dlouhá
a tristná
z lůna temné cely

vzpomínáš?
na mžik oněměli
jsme ve chvíli
kdy s kyticí
jsi natahoval ke mně ruku
a já ji vzala
bez úskoků
že s důvěrou je darovaná

miluji od té noci rána
když jako Adam
bez přikrývky
mi nabídneš svůj obraz živý

ty se mnou
lásko
děláš divy
- do toho času nevěřící
celým svým srdcem milovat
že ještě někdy schopna budu

a jsem
když vidím tě tu spát
tak přirozeně
beze studu