Tohle není hloupé

Nepochybuji, že mnozí z vás tuto bajku znají. Já jsem se ji naučila před pár lety od jednoho z přátel ústním podáním. Pokusím se ji příliš nezkrátit.

ptáčegoogle.cz

Šel muž lesem. Pojednou uslyšel opodál ptačí křik. Vydal se tím směrem a našel ptáče z hnízda na zem spadlé - holátko malé, neopeřené. Ihned ho napadlo ptáčeti pomoci, ale jak? Naštěstí docela blízko zahlédl čerstvé koňské lejno. Vzal je, vyhloubil důlek a holátko do něho po krk zahrabal - bylo v teple i mělo co jíst. Spokojený šel dál svou cestou. Ptáče chvíli sedělo v teple, zobáčkem vybíralo laskominky, ale brzy se začalo vrtět a pískat, až jeho hlas zaslechla liška. Přišla, popadla holátko, vytáhla z lejna a sežrala. 

Vezměme si trojí poučení z příběhu:

1. Ne každý, kdo nás topí v hovnech, je nutně náš nepřítel.

2. Ne každý, kdo nás vytahuje z hoven, je nutně náš přítel.

3. Jsme-li po krk v hovnech, držme zobák.

Nevím, jak vy - já jsem udělala stejnou zkušenost. A díky této rozkošné bajce snadno uchovávám v mysli její poselství.