Setkání

V životě jsou různá. Některých po chvíli už ani nevzpomeneme, jiná zanechávají trvalou stopu. A jejich otisky jsou různě hluboké. Ale o tom třeba někdy příště v próze ...

Dnes už to nejsem já
a nejspíš ani ty …

na prstech spočítáš hodiny
prožitý
v jediný posteli
bylo jich akorát
k nabytí čistoty
když jsi mou kůži krad´
bez zrnka jistoty
že nejsou poslední
doteky po vášni zardělých pletí

ještě se ohlédni
řekni:
Jak je ti?

Dnes už to nejsem já
a nejspíš ani ty …

všechno je minulost
myšlenky zabitý
strachem
co zaživa
čistý cit zazdívá
jednou se probudí
- dnes už se nedívám
za sebe
jako když byla jsem dítě

přesto mě svádí říct:
Má lásko
chci tě!

Dnes už to nejsem já
a nejspíš ani ty …

vrátí se vůle
vzít
stržený závity
s rozkoší do rukou
srovnat
co dá se
třebaže ještě dnes
sám nevyznáš se
co vůbec stalo se
proč už tu nejsi

se slzou na nose
zavoláš:
Kde jsi?!

Dnes už to nejsem já
a nejspíš ani ty …

zůstaly střepiny
do srdcí zarytý
- zas úhly pohledů
o trochu jiný
budem si napořád
navzájem stíny
v myšlení
v konání
- ten zákon platí

čas vzácných splynutí
možná
se vrátí …