Kde je v tom aspoň stopa lásky?

/intimně/

"Lidé vědí, co dělají; často dokonce vědí, proč dělají to, co dělají; ale nevědí, co to dělá, když to dělají."

/Michel Foucault/

Tabula rasa – mysl moje
stav
co se rovná umírání

ještě se bráním
ještě dýchám
štěstí i zkáza
hry a boje
k životu patří jako voda v tkáni

a já chci žít!

je tohle pýcha?

vím
ne já
ona je tvá hračka
ta podváděná ubožačka
co bůhví proč
se musí smířit
když její chlap jde s jinou hýřit

kde je v tom aspoň stopa lásky?

že má svá kouzla?
chytrá?
milá?
můj Bože
kam to všecko skryla?

co tvoje vrásky? 
kde se vzaly?
tvář brázdí těch
kdo milovali?

ztracený kdesi na dně sebe
když člověk stáhne klenbu nebe
si pod nohy a pošlape ji
vrácená zpět už není stejná:

visí z ní cáry
rány zejí
při bouři často brečí jimi
jak přetahuje staletími
příběhy známé
otřepané

kde je v tom aspoň stopa lásky?

žes miloval mě?
vážně?
ba ne!

jen namlouval sis chvíli cosi
když scházelo ti pohýčkání
ega
při troše milování

kde toulala se tvoje paní
a s kým?

už strach mi nenahání
co bude
vše je předem dané
(i my to víme
co se stane)
a není před tím úniku

za zbabělost svou zaplatíme
za „miluji tě“ ze zvyku
až jednou – snad už dospělí
tam
na smrtelné posteli
zjistíme
že jsme akorát
propásli čas
žít 
i se ptát:

kde je v tom aspoň stopa lásky?