Koronazamyšlení IV: Kde je vlastně pravda?

Dnešní společnost je společností informační. Přestože informací je mnoho a mnohdy jedna informace popírá druhou, najdou se případy, kdy otázky vyřčené i nevyřčené zůstávají bez odpovědi. Můžeme se pak divit...

...že toto informační vakuum vzápětí spolehlivě vyplní tzv. "konspirační teorie"? Lidská fantazie je zdá se nekonečná, ovšem výmysly typu chemtrails, čipování obyvatelstva prostřednictvím vakcín (kterých?), nebo škodlivost sítí 5G jsou dle mého názoru akorát tak poukázkou na dlouhodobý pobyt u docenta Chocholouška pro šiřitele těchto bludů.

Všechny tyto neuvěřitelné bláboly by nemusely vzniknout, kdyby se široké veřejnosti dostávalo relevantních odpovědí - zejména pak na otázky související s epidemií nemoci covid-19. Zde vybírám namátkou některé z nich:

1. Jak je možné, že Česká republika vykazuje ve všech parametrech pandemie výrazně horší výsledky, než všechny okolní sousední státy, jak je ostatně vidět už na přiloženém obrázku?

Přitom k takové rozdílnosti není žádný důvod. Hranice s okolními státy jsou zavřené již od listopadu loňského roku, pohyb je povolen v podstatě pouze pendlerům a kamionům. Zavlečení infekce do/z ciziny je tedy možné si škrtnout. Virus - jak je vidno - důsledně respektuje hranice ČR s okolím. Vidíte - prostor pro další otázku, tentokrát pro epidemiology: Znáte ze své praxe virus, který se šíří takto selektivně? Který respektuje hranice státu? Protože žádná odpověď na tyto otázky nejspíš nepřijde, pokusím se odpovědět sám: rozdíl je dán odlišnou metodikou sběru a vyhodnocování dat  v ČR a ve zbytku světa. V ČR je praktikován tzv. "kulveitismus" podle hlavního sběrčího dat pana Jana Kuveita. Do statistiky nakažených jsou započítáváni i tzv. "pozitivní bez příznaků", což je oxymoron typu "zdravý nemocný". Kdyby totiž počet nakažených v ČR byl očištěn o Kulveitovo specifikum "nakažení bez příznaků", rázem by se údaj o počtu nakažených příliš nelišil od okolních zemí. Však také není důvod k takové odlišnosti. Kulturní specifika středoevropských zemí jsou si hodně podobná, stejně jako sklon obyvatelstva k (ne)dodržování vládních nařízení. Nejsme v tomto směru žádné unikum.

Totéž platí o údaji o počtu zemřelých. Samotné oficiální stránky MZČR uvádí, cituji: "Počet úmrtí v souvislosti s onemocněním COVID-19 po jednotlivých dnech zahrnuje všechna úmrtí osob, které byly pozitivně testovány na COVID-19 (metodou PCR) bez ohledu na to, jaké byly příčiny jejich úmrtí, a k jejichž úmrtí došlo v rámci hospitalizace či mimo ni." Ostatně, i pan ministr Blatný se nechal slyšet, že údaje o počtu zemřelých na/s covidem asi nebudou úplně košer, když do této statistiky spadají i oběti dopravních nehod. Zlatá slova, pane ministře.

Když se ukáže, že ani údaje o aktuální zaplněnosti nemocnic pacienty s covid -19 nebudou zcela prosty jakékoliv kontroverze, vychází mi z toho celkově závěr, že zřejmě nebudeme "worst in Covid", jak se o nás ve světě píše. A když, tak pouze na základě údajů, které jsme světu sami podstrčili. Tedy, co říkám my - pan Kulveit!  A kým byl instruován?(další otázka zřejmě bez odpovědi)

Další otázka, která nedá mnohým včetně mne spát, je: Kde se nachází ono ohnisko nákazy covid-19 v ČR a jak je možné, že na něj vláda ČR doposud nepřišla, i když je obklopena četnými odborníky i "odborníky" a disponuje mimo jiné i mnohokrát prodlužovaným nouzovým stavem? Pomoci musel až známý bloger DFens, který zřejmě pravděpodobnou covidovou líheň odhalil včetně souvislostí, o kterých se doposud v oficiálních médiích mlčelo. Ono se příliš nehodí do krámu ostrakizovat průmysl, zvláště pak jeden nejmenovaný koncern, toho času ve správě svěřeneckých fondů.

Průmysl v České republice je z velké části závislý na velkém množství nekvalifikované pracovní síly. Jsou to tzv. "pásovci", neboť celou pracovní dobu tráví u pásu a periodicky opakují 2 až 3 pohyby, někdy i ze setrvačnosti cestou ze směny ve vrátnici u píchaček. Kdo to nezná, doporučuji grotesku Charlie Chaplina s názvem "Modern Times", neboli česky Moderní doba. Je to fakt zážitek.

Protože požadavek na množství "pásovců" ze strany průmyslových firem je natolik velký, že ho není možné uspokojit pouze z řad domorodců na standardní hlavní pracovní poměr (také je to díky činnosti odborů a levicových vlád docela drahé), vznikly před časem tzv. "pracovní agentury", disponující portfoliem pracovníků z východní Evropy, kteří nejsou příliš nároční na mzdu. Tato mzda, i když je hluboko pod českým průměrem, je pro agenturníka, zvyklého na daleko větší bídu, pořád ještě docela motivační. A to z ní agenturník musí odvádět desátek za zprostředkování v lepším případě pouze pracovní agentuře, v horším případě i nějakému svému krajanovi v roli kontraktora, který dotyčnému ten job sehnal a který si z desátek žije jako král.

Jak si agenturníci žijí, si nedokáže běžný český středostavovský člověk vůbec představit. V každém městě, kde je nějaká montovna, je zároveň i ubytovna, kde agenturníci žijí v otřesných hygienických podmínkách. Někdy je na ubytovnu konvertován velký 3+1 až 4+1 v činžovním domě a běžné nájemníky v těchto domech opravdu lituji.

Z výše uvedeného je jasné, že agenturníci žijí v podstatně jiném světě, než většina z nás. Ochrany českým Zákoníkem práce nepožívají, mnohdy ani neví, co to je. Chytne-li někdo z nich čínskou chřipku, je mu doporučeno, aby si vzal Ibuprofen a neplacené volno a někam na pár dní zalezl. Mnozí si nákazu přivezou do Schengenského prostoru už ze své domoviny - ale není příliš velký zájem jejich pohyb regulovat. Protože průmysl, zvláště pak montovny zahraničních vlastníků s produkcí primárně rovněž zaměřenou jako subdodávky pro velké německé koncerny, je v této zemi tabu velikosti posvátné krávy.

Setká-li se tedy nakažený agenturník Jura z Ukrajiny na stejné výrobní lince s českým Pepou, či Lojzičkou, oba mohou nákazu vesele roznášet dál. Asi se nemusím dlouze šířit o tom, že i český Pepa, či Lojzička v případě onemocnění covidem dostanou instrukce vzít si Paralen, někam si zalézt a hlavně ani slovo hygieně! 

A protože takovýchto montoven je po naší zemi jako naseto, nebrání šíření čínského viru v podstatě vůbec nic. Dokonce ani plošná opatření naší drahé vlády, připomínající spíše střílení naslepo do hloubi hustého lesa ve stylu "střílel na lišku, trefil Maryšku".

Když jsem tak přemítal, proč jsem já i celá moje rodina byli covidu od začátku epidemie ušetřeni (8x PCR test, vždy negativní), nabízí se mi odpověď, že zřejmě nemáme žádný kontakt v průmyslovém prostředí. A to skutečně nemáme.