Svátek dračích člunů v naši hongkongské česko-anglické domácnosti

Dnes je sice pátek, ale v Hongkongu slavíme Svátek dračích člunů ???, též zvaný Tuen Ng, a tak máme opět volno.

  Všechno to způsobil čínský básník Čchu Juen, který se proslavil cca 200-300 let před n.l. Byl to patriot, který miloval svou zemi a vystupoval proti korupci. Za to upadl v nemilost a většinu svého života strávil ve vyhnanství, kde psal básně. Nakonec ho zoufalství z korupce a úpadku jeho země dohnalo dohnalo až k veřejné sebevraždě utonutím v řece Mi-luo v dnešní provincii Chu-nan.   Pověst dále praví, že když se vesničané dozvěděli o jeho činu, vrhli se do lodí a vyrazili na řeku. Básníka už sice zachránit nemohli, tak alespoň bušili do bubnů a vesly rozháněli vodu, aby vyplašili ryby a zabránili jim v útoku na básníkovo tělo. Hlukem odháněli zlé duchy. Do vody též házeli rýžové knedlíčky “zung-ci”, aby se jimi ryby nasytily a nechaly básníkovo tělo na pokoji. A tak prý vznikla tradice závodů dračích člunů pořádaných každoročně pátého dne pátého měsíce lunárního kalendáře. Tolik praví staré pověsti čínské.  
U nás v Pokfulamu začal letos Svátek dračích člunů netradičně. Časného rána mě probudily hlasité výkřiky z obýváku: “Oh, my God! Oh my God!” Junior byl naživu a v plné síle. To byly dobré zprávy. Jeho výkřiky nezněly zoufale, takže zřejmě nebyl napaden létajícím hmyzem ani žádným jiným bezprostředním nebezpečím. Proto jsem necítila potřebu rychle vstát a zjišťovat, co se děje. Manžel konstatoval, že Junior volá jen svého Boha a ne všechny ostatní bohy a projevil obavy, aby se ti ostatní bohové neurazili. 

Když jsme konečně povstali, zjistili jsme, že Junior sledoval fotbalový zápas Česká republika - Švýcarsko. Hned mi byla nabídnuta možnost shlédnout několik různých sestřihů tohoto zajímavého zápasu, což jsem s větším či menším nadšením byla nucena podstoupit. Moc bych si přála, aby mě fotbal zajímal natolik, že bych kvůli němu nemohla spát. Krutý osud to však zařídil tak, že mě fotbal zajímá jen velmi průměrně. Ale po shlédnutí všech možných sestřihů a desítek analýz a rozborů i já musím uznat, že tento fotbalový zápas byl opravdu “Oh, my God”. A potěšilo mě, že dnes ráno byl Junior hrdým Čechem a na počest vítězství svého týmu se naučil správně vyslovovat jméno českého brankáře Vaclíka.

Tak krásně a nadějně nám tu dnes ten Svátek dračích člunů začal.