"Kteří je předešli v cestě na onen svět" - asi mělo být správně. Ale jinak blog zajímavý. Zvyk nosit na hrob dárky a dokonce i jídlo a pití je bezpochyby prastarý, protože se pěstuje i na sever od Číny, na Sibiři, ale třeba i v Mexiku, pokud vím, a ovšem tyhle dary se dávaly do hrobu i na českém území ve starověku a pravěku nebo ve starém Egyptě, jak známo. Číňani mi svojí tradicí připadají někdy zábavní - jak jsem četl, měli zvyk nosit nebožtíky, čili mrtvoly na zádech, asi na místo, kde měli být tito pohřbeni - a existovala profese nosičů mrtvol. Roztomilé.

Děkuji za stylistickou připomínku. Máte pravdu, Váš návrh zní mnohem lépe. Už jsem to opravila.

K těm zvykům a tradicím...Souhlasím s Vámi, že jsou velmi zajímave. Mně se líbí, že se tu v Hongkongu ještě dodržují, i když mezi mladší generací už mnohem méně. Smrtí se tu člověk prostě jen posouvá někam jinam a stále zůstává opečovávaným členem rodiny. Na to, o čem píšete na konci, tj. jak moc je důležité, aby lidé byli pochováni v rodné vesnici, jsem narazila při svém studiu čínské migrace. Pro Číňany, kteří emigrovali z vesnice Tchang-šan do San Francisca bylo nesmírně důležité, aby jejich těla byla pochována doma. Jejich přáním bylo vrátit se domů alespon po smrti. Pro tento účel existovala služba posílání nebožtíků zpět do Číny přes Hongkong. V poslední době jsem četla, že nastoupil opačný trend. Američtí Číňani si vozí zpopelněné ostatky svých rodičů z Číny do USA, aby je měli blíže a mohli je bez problémů na svátky jejich Dušiček (během roku mají tyto svátky dva) navštěvovat.