Ať žijí duchové: Jak jsme si v Hongkongu připomněli svátek Hladových Duchů

V Hongkongu s námi v celkem přátelské symbióze žijí duchové. Přesněji řečeno spousta duchů. Vyskytují se prý hlavně ve starých budovách a opuštěných vesnicích. Většinou se nepotkáváme, ale někdy se naše světy protnou.  

Jedním důležitým průsečíkem našeho světa a světa zemřelých je 7. měsíc lunárního kalendáře, kdy si připomínáme svátek Hladových duchů. V těch dnech se prý otevřou brány pekla a neklidní duchové vyrazí do ulic města. 

Tam je uvítají barevné dekorace, které zdobí venkovní přenosné konstrukce, pódia a stánky plné tradičních předmětů a symbolů. Na několik dní se rozprostřou na veřejných prostranstvích, ale především okolo buddhistických a taoistických chrámů. Lidé tam duchům přinášejí něco dobrého na zub (jsou přece hladoví), zapalují vonné tyčinky a provádějí různé obřady a rituály, aby neklidné duchy zase uklidnili. Duchové mají zřejmě rádi tradiční kantonskou operu, protože ta se tam na jejich počest často provozuje. Hodně se zpívá a tančí. Pro tip: duchové mají moc rádi pomeranče! Soudím tak podle množství čerstvých pomerančů, které jim lidé přinášejí. 

Vzpomínám si, že poprvé jsem si těchto slavností všimla před mnoha lety nedaleko našeho domu. Procházely jsme  s jednou mou kamarádkou z Tchaj-wanu kolem velice zajímavých a pestrých stánků, které znenadání vyrostly pod viaduktem známé ulice Hill Street. Já jsem hned běžela zjistit, co se tam děje. A samozřejmě si to též vyfotit. Vypadalo to opravdu velmi tradičně a slavnostně. Ale má kamarádka byla úplně zděšena a táhla mě pryč. Řekla mi tehdy, že se ji z toho děla úplně špatně a že tam cítí duchy. Tehdy jsem jí moc nevěřila, ale dnes vídím, že asi měla pravdu. Duchové už asi byli venku z pekla, šmejdili tam a čekali na pomeranče.

A čím jiným kromě pomerančů můžeme uctít Hladové Duchy? 

Odpověď na tuto otázku jsem našla ve čtyřech zajímavých obchůdcích ve čtvrti Sheung Wan. Pokukovala jsem po nich už hodně dlouho, ale většinou jen z druhého patra autobusu, když projíždíme kolem. Letos jsem si poprvé dodala odvahy a vstoupila dovnitř. V těch obchůdcích, které spolu sousedí na stejné ulici, se prodává téměř všechno, čím byste duchy svých zemřelých předků mohli potěšit a nasytit. Všechny potraviny a předměty jsou z papíru a na onen svět je duchům pošlete expresně tak, že je spálíte. Tolik alespoň praví starodávná tradice. Je to určitě humánnější než pálit skutečně předměty, lidi a zvířata, jak se dělo v některých zemích v minulosti. Jedna má hongkongská kamarádka se mi svěřila, že když zemřel její dědeček, poslala mu babička na onen svět služku, aby se tam měl o něho kdo starat. Naštěstí teda taky jen tu papírovou. 

A co by duchové mohli na onom světě potřebovat? Vypadá to, že asi téměř úplně všechno, co my. A ještě více! Hlavně bylo v obchodech hodně zlata (opět papírového) a nejrůznějších bankovek zvláštních denominací. Jako třeba balík bankovek, z nichž každá měla hodnotu 10 tisíc USD. Vypadá to, že nejdůležitějsí měnou je na onom světě opět americký dolar. Tyto speciální bankovky vydává Banka Peklo, což pro křesťany nezní moc povzbudivě, ale v čínské tradiční kultuře je to naprosto v pořádku. A ani pro ně nemusíte vážit cestu do speciálního obchodu. Koupíte je v každém větším supermarketu. 

Kromě peněz a zlata tam bylo na výběr i hodně bot a luxusních kabelek, šperků, hodinek, domů, aut, ledniček, praček, sejfů (musí si přece někam všechno to zlato a milióny dolarů uložit), kosmetiky a elektroniky. Duchové též potřebují každý rok nové oblečení. Napadlo mě, že pokud by to byla pravda, byli by na tom naši předkové, kterým na hroby nosime jen květiny a zapalujeme svíčky, asi dost bídně. Doufejme, že jsou snad v nebi a že je tam o ně postaráno…

Loni měli duchové situaci velmi ztíženou, protože kvůli covidu byly obřady na jejich počest zakázány. Je vidět, že covidova opatření znepříjemňují život nejen nám, ale i ubohým hladovým duchům na onom světě. Tak snad si to letos po loňském půstu vynahradili, pořádně se najedli a hezky si svůj svátek užili.

V obrazové části jsem se zaměřila hlavně na jídlo, protože hladoví duchové se určitě chtějí hlavně najíst. A úplně na konci najdete i profesionální video od týmu SCMP, kde uvidíte, jak obřady probíhají.