Obdivuju zdravotniky, kteri se se smrti setkavaji dnes a denne. Karma

Napsala jste to srdíčkem. Díky za to, že dokážete vnímat život ve všech jeho syrovostech. Článek je jednoznačně za.Hezký den přeji.

Karma. Hlavně za lidskost. A tak jste mi připomněla moji první zkušenost se smrtí. Je to už moc let a stejně si pamatuji celou tu situaci. I celé jméno. Klárka...

Vždy jsem obdivovala tři profese: Řidiče - za to, že mají nervy motat se od rána do večera mezi těmi paky na silnicích, pedagogy - za kuráž vzít si zodpovědnost za cizí děti, a ZDRAVOTNÍKY - za sílu čelit denně atmosféře lidského utrpení, žalu a zmaru. 

Můj bývalý přitel kdysi pracoval jako administrátor na dětské JIPce v Motole; vydržel to půl roku a pak s těžkou depresí raději odešel.

Máte můj respekt! (A karmu, samozřejmě) 

Pěkně i když drsně napsáno,přestali jsme brát smrt jako součást života,vytěsnili jsme ji někam za plentu,do samoty a to myslím není dobře.Dostala jste mě tím,že se ještě dnes dodržuje v nemocnici ta doba klidu pro čerstvě zemřelého,protože mrtví ještě slyší,něco na tom asi bude,vždyt už naši předkové říkali,že před mrtvím se nemá mluvit hlasitě a nepěkně o něm,že on vás ještě může slyšet.

bohuzel, je nas malo a clovek za cas "vyhori"