Vztahy z pekla 3

Toxické vztahy: Jak je možné, že nejsme ve vztazích šťastni? Proč nám láska nevydrží a proč se vzájemně nepodporujeme? Vždyť to přece chceme... 

V článku se mluví o problematice narcistických vztahů. V současné době je stejné množství narcistických mužů i žen. Proto to, co se v článku týká muže, se může stejně tak týkat ženy a to, co se týká ženy, se může stejně tak týkat muže. (Viz mé blogy Pohádka o Osirionovi)

Takže, on je ten špatný, je to jasné. On je ten, kdo ten vztah kazí. Kdyby se jen změnil...

Měl ji přece rád, utěšoval ji, zajímal se o ni, povzbuzoval ji, podporoval ji. Teď, je zlý, nespravedlivý, stále nespokojený. A je to prý kvůli ní! Ale ona nezměnila, stále se snaží. Chce aby byl spokojený a byl s ní šťastný.

Problém je v tom, že ani jeden z nich nehledá partnera.

Oba hledají MATKU! 

Konečně matku, která by se o ně postarala.

Která by jim dala to, co potřebují a chtějí a co si sami dát nemohou, protože jsou ještě malí.

Která by je utěšila a potěšila.

Která by jim řekla, že je má ráda takové jací jsou...

Zůstávají malí. Pořád si to, co potřebují, neumí dát - sami sobě. Čekají a vyžadují to od toho druhého. Jsou na něm závislí svým životem! Tak, jako to bylo v dětství...

Partnerka nikdy nedává dost a on ji za to trestá. 

Má být dokonalou MATKOU!

Ona ví, že to není fér. Cítí se špatně.  On, namísto toho, aby ji pochopil a utěšil, dával ji lásku, obviňuje ji.

Zpočátku se jako MATKA choval, měl ji rád, utěšoval ji, zajímal se o ni, povzbuzoval ji, podporoval ji. Teď, je zlý, nespravedlivý, stále nespokojený. A je to prý kvůli ní!

Kdyby se jen změnila, vše by bylo fajn.

Že ona dává na dluh on nevidí. To se přece od MATKY čeká!

Oba spoléhají na partnera, na toho druhého, že jim zajistí potřebné funkce, které jim chybí. Skutečně se nedokážou sami o sebe postarat!

Jsou jako jedna bytost se dvěma hlavama... Jeden z nich se dává tomu druhému a sbírá drobky, ze kterých žije. Dává málo, protože víc nemá. Tomu druhému to nestačí. Dává jen ty drobky, protože víc neumí. A protože partnera trestá. A tak dál. Je to život v nouzi a zápas o životní energii. Chybí tu zdroj, MATKA!!

(Jeden kluk, se kterým jsem chodila kdysi dávno, mi řekl po té, co jeho rodina zrestituovala majetky:  "Peníze máme, koupíme si mámu." ! Pokud by to bylo lépe načasováno, vyřešilo by to vše! :))

Pokud jde o ty dva, mámu tedy nejspíš oba měli. Ale pokud ji měli, nebyla to mateřská matka.

Nebyla to matka, která by je citově živila, sytila, utěšovala je, pečovala o ně, chránila je, poskytovala bezpečné zázemí, podporovala je v samostatnosti, nechávala jim nově vydobývanou svobodu.

Byla to zřejmě matka citově od nich odpojená, netečná. Matka, která je nedokázala nebo nechtěla ochránit, utěšit.  Možná matka obviňující a trestající. Nebo matka vyžadující produktivitu, výkony. Matka agresivní. Matka závislá. Matka nemocná, depresivní...

Pro takové matky nebývá prioritou dítě, ale vždy něco jiného. Dítě se má přizpůsobit potřebám matky, být takové, jaké si je ona přeje mít. Nemá obtěžovat. Není tu místo pro jeho potřeby, pro jeho city, ty nikoho nezajímají.

Pokud dítě není takové, jaké by podle představ matky mělo být, je trestáno mnoha způsoby.

Jaké pak asi mohou být vztahy těchto dětí v dospělosti?

Touha po lásce zůstává.

Neschopnost ji naplnit také...