Vztahy z pekla 2

Toxické vztahy: Jak je možné, že nejsme ve vztazích šťastni? Proč nám láska nevydrží a proč se vzájemně nepodporujeme? Vždyť to přece chceme... 

V článku se mluví o problematice narcistických vztahů. V současné době je stejné množství narcistických mužů i žen. Proto to, co se v článku týká muže, se může stejně tak týkat ženy a to, co se týká ženy, se může stejně tak týkat muže. (Viz mé blogy Pohádka o Osirionovi)

Období zamilovanosti je krásné. Ona svému milému dává, co může. Ale sama má stále hlad! Potřebuje konečně také dostávat. Snad ani neví, jestli má na to nárok, ale je už vyčerpaná. Ví, že takhle to tak už dál nejde. Potřebuje, aby ji viděl. Aby rozeznal to, kým ona je, reagoval na ni a na její skutečné potřeby!

Protože on, pokud jí vůbec dává něco jiného než sliby, je to jen to, co se líbí jemu. To, co je pro něj rozumné či pohodlné dávat. Něco, co vlastně není pro ni, ale pro něj samotného!

On ji nechce ztratit, nemůže žít bez takové podpory, jakou mu ona věnuje. Tak jsou i období, kdy se zdá, že i ona konečně dostane to, co sama chce. Dostává ale tak málo, jak je možné. Jen tak málo, aby neodešla a makala dál na uspokojování jeho potřeb.

Vnímání reality ve vztahu se postupně mění. Ona si přestává věřit. On to tak prostě umí zařídit. "Není to tak, jak si myslíš, to se ti jen zdá. Věci jsou jinak. Správně je to tak, jak to vidím já."  "Cítíš se špatně? To si děláš jen sama sobě..."  Nebo ještě těžší kalibr: "Ty jsi duševně nemocná, já jsem v pořádku." ...

Prozření přijít nemusí. Jsou si blízcí. Ten vztah může trvat stále. Ani jeden není spokojený. Ona je zařízená na to, aby dávala. On na to, aby bral. On nikdy nemůže dostat dost. Ona se může spokojit s kompenzacemi. To, co poznala ve své původní rodině, mohlo být daleko horší. Někdy jí stačí naděje, že se to třeba samo nějak časem změní k lepšímu.

A tak přežívají. Takto spolu mohou žít nešťastně až do smrti.