Woodstock...tam, kde hudba reprezentovala zivotni styl

Tak jsem ztratila zpatecni listek z Woodstocku. Stojim na malem namesti ve mestecku vzdalenem 2,5 hodiny autobusem z New Yorku a citim, ze jsem doma.

Doma je clovek tam, kde je stastny. Misto, ktere mu priroste k srdci. Woodstock je dalsi zastavka na mem putovani po bohemskych mistech. Pres dva roky putuji po vyslapene ceste bohemu. Kazdodenni stereotypy se ztraci v nenavratnu. Z parizskych kavaren, na hippie farmu v Tennessee az na radikalni festival sebevyjadreni "Burning Man" v nevadske pousti. Kazdy den nove misto, novy zazitek.

Prave ted Woodstock, minulost uz neexistuje, budoucnost jeste neni, je jen ted. Potkavam Beatricii, vyklada karty na malem blesim trhu. Prodava stare fotky a par sperku, ktere vyhrabala buhvi kde. Vypravi mi indianskou legendu, ze kdo ve Woodstocku zustane dele nez 3 dny, zustane navzdy. Potvrzuji to pribehy dvou lidi, ktere nahodne potkavam. Prijeli na navstevu a uz zustali. Jdu dal, toulam se mesteckem, kde zabloudit je temer nemozne. Jedno velke namesti, cesta k rece a obchudky podel nekolika ulic. Potkavame charismaticke ikony zdejsi sceny. Zpevacka Journey, jakoby ji jeji jmeno pred

urcilo cestu. Ma jeden batoh, kytaru a neobvykly pribeh sveho vlastniho zivota. Jeji pozitivni energie je jako magnet. Zije ted a nemysli na zitra. Hraje na kytaru, maci si nohy v ricce a porad se smeje.

Prochazime nekolik galerii, museum a samozrejme nasavam atmosferu festivalu, ktery se  konal nedaleko odsud na mistnich loukach v roce 1969. Tri dny hudby, ktere nebyly jen o hudbe. Bylo to vyjadreni postoje k zivotu.

Lide hledali alternativni cesty, jelikoz materialni svet je jiz nenaplnovala.

Chteli byt spolu, blizko sebe, nebat se jeden druheho, porozumet tomu, ze jsme tu vsichni dohromady. Z plakatu a starych novin na me kouka Jimi Hendrix, Janis Joplin, John Lennon. Koncert se konal na loukach asi 70 km od vesnicky Woodstock. Lide se sjeli z ruznych koncu sveta. Prijelo na 500 000 lidi, ale vse probehlo v harmonii.

Mozna to zni trochu zidealizovane, ale mozna to je to, co nam trochu chyby. Idealy a sny. Byt opet trochu naivni, i kdyz co je naivniho v tom, kdyz lidi veri na lasku, mir, porozumeni a souzneni. Jako by to byla cizi slova a jako by nam pripadala az trapne je pouzivat.

Kolikrat za den clovek ma cas mit nekoho rad a dokonce to rict nahlas. Normalni lidskost je tak trochu nedostatek na dnesnim kooperativnim trhu, honbe za luxusem a stalym pocitem, ze nam neco chybi. Mozna je to schovane uvnitr nas a mi to blokujeme vsemi temi umelymi vecmi, ktere nas zaplavuji a nedavaji nam prostor skutecne se realizovat, byt kreativni a plnit si sny, ktere mame. Listek se nakonec nasel v autobuse a ja odjizdim, ale chapu, ze kdybych zustala tri dny mozna by se mi z tohohle pohadkoveho sveta nikam nechtelo.