Vyprava na Aljasku za spoluzakem Maskem

Uz jste nekdy meli pocit, ze vam chybi kamarad z detstvi? Ten, ktery s vami provadel vsechny, mozne a nemozne, neplechy a lumparny. Najednou zmizel. Jako by se po nem slehla zem. A kdyz se konecne dozvite, kde je. A zjisite, ze je na druhe strane sveta, tak se za nim proste vypravite. Teda tak jsme to alespon udelali my. Nase cesta na Aljasku byla skutecnou vypravou za Janem Maskem. Spoluzakem ze skoly jednoho clena vypravy.

Je 7. srpna 2008 a nase 10ti denni vyprava zacina. Na Maska se ptame hned v Anchorage na letisti asi 60ti lete pani, ktera mluvi lamanou cestinou a vede ceske centrum v Anchorage. Maska bohuzel nezna. V Anchorage navstevujeme turisticke centrum a bereme vsechny mapy a brozurky, co jsou zdarma. Polovinu z nich nakonci vyletu vyhazuji do kose, aniz bych do nich nakoukla. Ceska povaha se nezapre.

V prvni hospode potkavame cecha Jaromira, jehoz cestovani prave konci. Vypravi neuveritelne pribehy, a my si davame prvni aljaske pivo Amber, cepuji tu i ceskou Plzen. Piseme si poznamky, ktere se nampo cesteprekvapivehodi.

Anchorage je hezke horske mestecko, je tu hodne puvodnich obyvatel. Uprimne receno z nich jde trosku strach. Odpocivame po letu a zustavame dva dny. Jezdi tu vsude autobus, zadarmo. Je mozne navstivit “ULU Factory”, kde se vyrabi specialni aljasske noze. Take mistni historicke muzeum, kde je postavena puvodni eskymacka vesnice. Uvnitr jsou kulturni vystoupeni v podani puvodnich obyvatel. A na zaver ‘’Alaska wild berry factory ‘’, kde je nejvetsi cokoladova fontana na svete a muzete zde pozorovat jak se vyrabi dzemy a jella, a dalsi pochoutky z divokych plodu lesa (ostruziny, maliny, boruvky). Sedime zde chvili na zahradce, kde hrajou na kytaru a zpivaji dva muzikanti. Po frazove konverzaci o pocasi a evropske kulture, zjistujeme zda neznaji Maska. Jeden z nich zna Beverly Masek, a i to je dobra stopa. Je to manzelka naseho Jana. Dovidame se, ze je prebornici v zavodech psich sprezeni. Mluvi o ni dost s obdivem. Seznamujeme se s Brettem, ktery se v 68 letech rozhodl splnit si sen. Odesel na Aljasku, poridil si smecku psu a zacal zavodit. Bavi ho to, a konecne po letech stravenych jako profesor na univerzite ma pocit, ze opravdu zije, alespon podle jeho slov.

V galerii v centru mesta shledneme vystavu fotek a kratky (1hodina) film o Polarni zari – Aurora Borealis, ktera je za hezkeho pocasi videt na severu Aljasky. Dodnes si tento jedinecny prirodni ukaz vedci nedokazali 100%vysvetlit. Je to rozmanita, pulzující a stale se menici magicka hra barev na obloze. Je srpen a to je obdobi, kdy se Aurora pravidelne ukazuje na nebi, treba budeme mit stesti I my.

Pujcujeme auto a vyjizdime smerem na jih. Ve meste Portage podnikame malou vyjizdku na lodi k ledovci. Pouze na hodinu za 30$. Uplne to staci. Fotime velke ledove kry, a posluchame vypraveni o vzniku a pomalem zaniku ledovcu. Tvrdi, ze tani je prirozeny proces, na ktery nema clovek vliv. Jedeme dal podel more po Seward Hwy a zastavujeme u jednoho vyhledu, kde je asi 50 lidi. Okamzite zjistujeme proc. Do dalky je videt obrovske hejno velryb tzv. Beluga. Kolik presne? Tezko rici, ale alespon 15-20. Kratka zastavka v Moose Pass, kde je moznost vyletu malym letadlem puze za 50$.

Prijizdime do mesta Seward. Je tu akorat salmon derby, coz je sice zajimava podivana, ale pri hledani noclehu nam to moc nepomaha. Snad i prave protonemame cas patrat po Maskovi. Bereme hotel Breeze Inn asi v 9 hodin vecer a jdeme rychle na veceri. Nejlepsi vecere naseho pobytu, vyborna ryba abajecna obsluha. Restaurace je na konci 4th avenue ve stredu mestecka. Mesto je pojmenovane po byvalem americkem ministru zahranici, ktery Aljasku v roce 1867 koupil za 7,2 milonu dolaru. Koupe byla v te dobe nazyvana Sewardova hloupost, ale jiz o 20 let pozdeji ukazala Aljaska sve bohatstvi.

Rano vyrazime smer Homer, nejjiznejsi misto nasi vypravy. Navstevujeme Exit Glacir. Ledovec, ke kteremu se da dojit pesky. Delame kratky vystup k upati ledovce. Nekteri nadsenci vystupuji az na vrchol, coz je celodenni vylet, tolik casu nemame. Navstevujeme mesto Kenai, kde je stary ortodoxni kostel z doby, kdy Aljaska patrila Rusku. Z auta mame hezky pohled na sopku Mt.Robin.

Homer je krasne, malebne mestecko u more.

Tvori tu hodne umelcu, kteri se sem stehuji od ruchu velkomest. Je zde Pratt muzeum, ktere stoji zato navstivit. Vetsina domu je postavena velice blizko hladiny more, takze nas neprekvapuje, ze maji misto auta v garazi, na hladine zaparkovane male letadlo. Spime v hotelu Windjammer, ktery patri emigrantum z Madarska, jsou velice prijemni. Hotel je nejlepsia nejlevnejsi za cely nas pobyt. Vecer travime na tzv. Homer Spit, coz je vybezek v mori na konci dlouheho mostu. Posledni barak ma obrovsky napis “Land’s End” -“Konec zeme”, a taky to tak presne je. Konci tam i silnice, protoze dal uz je jen more. Je zde mnoho utulnych hospudek amalych kramecku, zustavame na par piv. Z okna restaurace “Salty dawg saloon” koukame na pristav, rybare, lidi sedici u ohne a vencici psi podel more. Je to timeless moment. Moment ztraceny v case. Na Aljasce clovek nikdy nevi kolik je hodin, a tak pokazde sedime az do tmy, coz znamena, ze nikdy nejdeme spat pred 11 hodinou. V lete je tu dlouho svetlo a v zime temer 24 hodin tma.

Po ceste z Homru navstevujeme CooperLanding a Girdwood, lyzarske stredisko, kde i v lete jezdi vyhlidkova lanovka. Pokracujeme dale, projizdime po dalnici okolo Anchorage a prijizdime do Talkeetny. Ptame se na Jana Maska, mame uz i jeho adresu, kterou jsme ziskali emailem od kamarada z Ceska. Ulice se na internetuukazala ve meste Talkeetna, ale mistni nas posilaji 50 mile nazpatek. Zjistujeme, ze Talkeetna ma 300 stalych obyvatel, do toho je zahrnuto i obyvatelstvo v okoli 50 mil, protoze tu zadne jine vetsi mesto neni. Jsme unaveni, je pozdevecer. Zamlouvame hotel a zustavame ve meste. V jedne male hospode hraje na kytaru Alex Weed, student z Bostnu, hraje blues a velice dobre. Lide prichazi a odchazi, je tu stale plno. Potkavame snad vsechny dulezity lidi tohoto mestecka, vsichni jsou velice pratelsti.

Druhy den navstevujeme mistni muzeum. S reditelem jsme se seznamili den pred tim, takze nas vita jako hosty a provazi nas muzeem. Dovidame se hodne o prvnich vypravach na Mt. Kinley, nejvyssi hore USA. Prave v turistickem centru ve meste dostavaji horolezci permit. Minuly rok tu zahynuo 96 horolezcu. Je to hora s velmi nevyzpytatelnymi zmenami pocasi. U vrcholu jsou casto bourky a mlha.Pani, co tu trha listkyse ptamena Maska, ta vytahuje telefonni seznam, ma asi 10 stranek, anachazi telefonni cislo. Na zaznamniku se ozve zensky hlas, zrejme Beverly Masek. Vracime se 50 mil zpatky a neuveritelne se stava skutecnosti. Ulice je uprostred lesa, v noci bych tu urcite mela strach. Cislo popisne sedi. U baraku je privazano asi 10 psu, jeden, co vypada jako vlk se potuluje okolo. Nevylezam z auta. Zajimave jak clovek muze zmenit svuj zivotni styl. Urcite ma Aljaska sve nenahraditelne kouzlo. Nikdo tu neni. Bohuzel setkani se neuskutecnilo, ale my jsme i tak spokojeni. Diky Maskovi jsme poznali krasny kus sveta, kam by nas mozna ani nenapadlo se vydat.

Pokracujeme dale do narodniho parku Denali, autobusem projizdime cely park, cesta trva 8 hodin. Pozorujeme zvirata. Vidime medvedy, koroptve, soby a jine. Z Denali je za hezkeho pocasi krasny vyhled na Mt. Kinley. Z parku bereme silnici Denali Hwy, ktera neni prilis dobre upravena. Jedeme po ni asi 7 hodin, 135 mili. Vidime nadhernou prirodu, ktera nam ukazuje, kdo je tu panem. Mohutne hory, ledovce, reky a jezera. Aljaska jak jsem si ji predstavovala. Divoka a nedotknuta civilizaci. Na mape je oblast vyznacena jako zlatokopecka. Je to spojnice, diky ktere nemusime az na horu do Fairbanks. Spime v hotelu ve meste Paxon.

Rano vyjizdime smer Anchorage. Po ceste navstevujme ledovec Matanuska. Nase posledni zastavka. Na Valdez uz bohuzel nezbyva cas.V Anchorage nakupujeme suvenyry, jdeme na veceri do mistniho pivovaru a druhy denhura na letiste. Kamarad z Ceska zjistuje, ze Masek je vetsinou v zime na Aljasce a v lete v Kostarice . Jsem rada, ze to nezjistil drive, mozna bychom tuto nezapomenutelnou vypravu ani nepodnikli. Byl to krasny a dobrodruzny vylet.Ona i ta Kostarika zni docela lakave. Fotografie z cesty muzete videt na www.mokrosovaphotography.com (travel).