Nobelova cena za mír - trocha historie

Téma Nobelovy ceny za mír vzbudilo v této době rozruch především absurdní nominací Michaela Kocába. Podívejme se ovšem na její historii, několik málo laureátů a navržení pana Kocába pak bude vypadat méně jako vtip.

Jásir Arafat (1994) - Muž, jenž se stal symbolem palestinského boje proti Izraeli. Masový vrah, který utvořil politiku Palestiny decimovat židovký stát, namísto snahy o konkurenceschopnou oblast hodnou osamostatnění. Delegáti OSN mu při projevu 13. listopadu 1974 tleskali ve stoje, udělení Nobelovy ceny za mír byla třešnička na dortu.
Kofi Annan (2001) - Mezi léty 1993 až 1996 náměstek generálního tajemníka pro mírové operace OSN, později rovněž generální tajemník. V roce 1993 prohlásil bosenskou Srebrenici za bezpečnou, když ji střežilo celých 600 holandských vojáků. V polovině roku 1995 zaútočili na Srebrenici Srbové a zmasakrovali sedm tisíc lidí. Mnohem větším selháním Annana byla ovšem situace ve Rwandě v roce 1994. Kanadský generál Romeo Dallaire, který vedl jednotky ve Rwandě, údajně několikrát faxem Annana upozorňoval na hrozbu konfliktu čtyři měsíce před samotnou genocidou. Výsledkem bylo 800 tisíc mrtvých během tří měsíců.
Al Gore (2007) - Pakliže doteď se dalo říct, že zmínění laureáti měli co do činění s dodržováním (ohrožováním?) míru, tak přichází výsměch Alfredu Nobelovi a jeho odkazu. Alarmista ztělesňující agendu globálního oteplování ve vší své hnusnosti, navíc obviněn z falšování dat o tomto klimatickém jevu. Na obálce Goreovy knihy "Our choice: A plan to solve the climate crisis" ("Naše volba: Plán na řešení klimatické krize") se dokonce objevily hurikány přidělané fotomontáží. No není toto ideál bojovnka za světový mír?
Martti Ahtisaari (2008) - V letech 1994-2000 finský prezident. V jeho politice nalezneme podporu vzniku Kosova. Je věcí názoru, zda jde o špatnou věc, Kosovo by zabralo celý samostatný článek, dále však Ahtisaari silně podporoval agresivní politiku USA vůči Iráku v roce 2005, i když zde nebyly nalezeny žádné zbraně hromadného ničení. Ačkoli někdo může tvrdit, že za mír se musí bojovat, neodporuje si podporování bojů v Iráku s udělením Nobelovy ceny za mír?
Barack Obama (2009) - Podle výboru obdržel cenu za "mimořádné snahy řešit problémy s důrazem na právo a dialog." Po udělení americký prezident přislíbil, že bude pokračovat ve své (zřejmě mírové) politice. Důkazem mělo být nejspíše vyslání dalších třiceti tisíc amerických vojáků do Afghánistánu několik dní předtím, než cenu převzal.
Závěrem bych si dovolil odcitovat poslední vůli Alfreda Nobela:
"Můj zbylý majetek nechť je investován do bezpečných dluhopisů. Takto vytvořený fond bude vynášet každoročně úrokový výnos, který nechť je ve formě cen rozdělován osobám, které v předešlém roce nejvíce přispěly k prospěchu lidstva. Roční úrokový výnos bude rozdělován na pět stejných částí: 1) osobě, která učinila nejdůležitější objev na poli fyziky, 2) osobě, která učinila nejdůležitější objev na poli chemie, 3) osobě, která učinila nejdůležitější objev na poli fyziologie či medicíny, 4) osobě, která napsala nejvýznačnější dílo idealistického směru na poli literárním a 5) osobě, která učinila nejvíc pro bratrství mezi národy, pro rušení či omezení armád a organizování mírových konferencí. Ceny za fyziku a chemii bude udělovat Švédská akademie věd, za fyziologii či medicínu Karolínský institut ve Stockholmu a cenu za mír bude udělovat pětičlenný výbor volený Norským parlamentem."
Takže cenu má jednak dostat člověk, jenž jednal v zájmu bratrství mezi národy, jednak, a to především nesplňuje až příliš laureátů, jí má být oceněn za své činy v uplynulém roce. Bohužel se už asi nedozvíme, proč Nobel ve své závěti předal právo jmenovat Laureáty ceny za mír norskému parlamentu, ale důsledek je jasný, politická propaganda.