Venezuela 1: Skoro 30 let jsem na to čekal!

K pochopení současného vztahu USA a Venezuely je třeba to vzít z gruntu. Chce to jít trochu do hloubky historie a pochopit Latinskou Ameriku.

V Evropě ji málokdo rozumí, protože je daleko a latinos moc nezajímá tah na branku, naše mantra. Mají jiné hodnoty než my a Amíci. Rodiče nás učili, na co máme právo, ale bolševici nám ukázali svá práva, imperiální. Po převratu přišli zase jiní se svými právy, také imperiálními. A také jsme se učili, že v lidských dějinách existovali imperiální práva silnějšího, počínaje třeba Vikingy, Římany, Peršany, Inky a pak koloniálními státy, Španělskem a Portugalskem počínaje, následované Británií, Francií a Německem konče, které si imperiálním právem síly rozdělily svět. Zpočátku to byly cesty tzv. objevné, jenž obdivujeme, z kterých se však rychle staly cesty dobyvačné, které ostatně také obdivujeme.

A pak se zjevila demokracie a demokratický svět i se svými mezinárodními, lidskými a dalšími právy. Lid byl nadšen, ale přesto rychle po válce vznikl bipolární svět a další rozdělení světa. Jeden vyvážel revoluci, druhý demokracii. Obojí špatně, obojí bylo imperiální. Vzpomínám, když USA v roce 2011 bombardovaly Libyi. Napsal jsem tehdy velký článek proti bombardování zahaleného do osvobození od teroru Kaddáfího klanu, proti vývozu demokracie do oblastí, kde demokracie nemá své místo a opodstatnění, protože nesouzní s kmenovým či dokonce klanovým uspořádáním země. Čouhala z toho i ropa. Tím bohužel začalo tzv. oslavované arabské jaro a celý Blízký východ se rozpadl do sérií revolucí a válek, bídy a zla, kde trpěli všichni obyvatelé. Dodnes není pokoj a nikde ani památky o nějaké vyvezené demokracii. Mimochodem tehdy to bombardování obhajoval i sám Václav Havel.

Ronald Reagan Sovětský svaz demokraticky uzbrojil a svět byl náhle jednopolární. To nemohlo dlouho trvat. Amerika si držela svůj zadní dvorek, kdy Monroe vycítil, že je to jakýsi obranný val, který jej chrání od všech možných revolucí. Začalo se zvedat Rusko se svým předním dvorkem alias zeměmi RVHP a obnovou SSSR. A za nimi číhala Říše středu, s jakýmže to dvorkem? No přece celým dvorkem. A tak nám začíná vznikat tripolární svět. Začala vznikat různá globální nebezpečí a každé impérium si hlídá svůj dvorek s tím, že Čína nenápadně roztahuje svá imperiální chapadla po celém dvorku, po celém světě. Tyto dvorky jsou jakási předpolí (rozuměj vojenská předpolí), která měla jakákoliv imperiální velmoc v lidských dějinách. Nemusíme se nám to líbit, protože nejsme velmoc, ale nemůžeme se jim divit. Je to součást vojenské strategie, vojenské obrany. Kdybychom byli velmocí, chovali bychom se stejně. Hájili bychom si své jisté, svoji kulturu, svůj životní standard. V případě malého Izraele, který chápeme a kterému fandíme, protože bojuje o svou existenci proti arabské mase, jsou jeho předpolím jím budované osady na Západním břehu Jordánu, ve východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách, v krajích získaných Šestidenní válkou v roce 1967. V této souvislosti mám takové mrazení v zádech, kdyby se Rusko někdy rozhodlo připojit nějakou část svého předpolí, nějakou malou zemičku, že by se asi NATO snažilo nějak z toho vykroutit. Bez ohledu na článek 5 či na další články. Vymluvilo by se třeba na to, že nechce pro své občany riskovat 3. světovou válku. Tito občané navíc nemají žádnou chuť jít do války. Proč by si ničili svůj životní nadstandard, svá krásná sídla, města, obce budované desítky a desítky let? Proč by měli trpět a nechat si na hlavu padat rakety? Pro nějakou malou zemičku, bůhví kde, o které ani pořádně nevědí, kde leží a jak se vlastně ten jejich zvláštní název státu pořádně vyslovuje. Vysvětlili by své stažení ocasu jako Chamberlain a Daladier a lid by tleskal, zatímco Rusové jsou zvyklí trpět a bojovat za báťušku cara.

A mezi třemi mocnostmi dnešního světa se potácí Evropa se svou demokracií, která je snem lidstva. Jenže s příchodem EU začala vládnout spíš byrokracie, která například slibovanou konkurenci mezi výrobci nahradila dotacemi pro ty správné, blízké a mocné a likvidací těch nesprávných a méně mocných cestou úřednických norem a pravidel, které diktují ti pravověrní na Západě. Místo demokracie vládne byrokracie a jak dobře víme z historie, rostoucí moc úředníků a množství úřednictva je předstupeň pádu společnosti. EU se stává díky svým předpisům, mnohdy i správným třeba vedeným snahou o péči přírody, vůči ostatnímu světa slabou, ztrácí, zaostává. Nemá prostě imperiální, nechává se válcovat a zatím byrokracie požírá demokracii, z které vyrostla. Samozřejmě nám nic nezbývá než s EU držet basu. Jsme malý národ, který vždy na mocenské hry velmocí doplatil. Zdá se mi však, že jsme pro EU vlastně také jakýmsi zadním dvorkem, kam se vyváží její dreky, které na Západě nikdo nechce a k tomu za velké peníze. A kdyby, nedej Bože, byla válka, tak bych velmi nerad, aby si z nás ti mocnější členové neudělali své válečné předpolí. EU se musí zásadně samoočistit, aby nezašla. Zrušit nesmyslné dotace, pokyny, snížit úřednictvo a jeho moc, přestat preferování korporátů na úkor nás obyčejných občanů a spousty jiných věcí. To jí přeji, to přeji nám všem, u nás doma. Je to však začarovaný kruh, kdy zřejmě Labutí písní mocné Evropy bylo imperiální vzedmutí Železné lady, která bouchla do stolu a v roce 1982 vyslala své zbytky imperiálních námořních sil na Malvíny.

Ano, USA se podle svých potřeb ochrany zadního dvorku vrací k imperiální síle, do čehož ji však stále víc tlačí roztahování Číny po celém tom dvorku. V každé latinskoamerické zemi je velká čínská diaspora (pátá kolona), všude jsou i buňky maoistických komunistických stran. Ostatně tyto politické buňky mají i Rusové, které jen čekají na příležitost k převzetí vlády. Ubezpečili mě o tom členové zasedání tajného ústředního výboru Komunistické strany Hondurasu v roce 1969. Tehdy mě Ventura Ramos Alvarado, významná intelektuální autorita a člen Komunistické strany Hondurasu, která působila v ilegalitě, pozval na pokyn generálního tajemníka na jejich konspirativní zasedání s domněním, že jsem kovaný. Jak bych se taky jinak mohl v roce 1969 ocitnout v Hondurasu, abych novinářsky sledoval jejich válku se Salvadorem, že? Každý z členů zasedání byl připraven ujmout se vládní funkce v případě revolučního převratu. Do maoistických struktur jsem se nedostal, nemám šikmé oči.

Hlavním důvodem únosu Madura není jen státní vývoz drog do USA podporovaný nelegitimní venezuelskou vládou, aby si vylepšila hospodářskou katastrofu. To byla jen ta poslední kapka. Není to ani nafta a údajně její velké venezuelské zdroje, které jsou však Venezuele nanic, jak mrtvému zimník. Její těžba začala totiž výrazně klesat, když v rámci vnitřního boje a připravovaného puče začali zaměstnanci a odborní technici státní naftařské firmy PDVSA v roce 2002 stávkovat proti Chávezovi a jeho bolivariánské revoluci socialismu 21. století. V té době Hugo Chávez již vládl od roku 1999, kdy byl zvolen, protože uměl mluvit. Byl vynikající rétor, schopný řečnit o všem možném, od rajčat po supersoniky. A dobře!! Lid a chudina mu navíc věřili, protože na jejich osudy se pokusil v roce 1992 o státní převrat, kdy nasazoval svůj život a šel do vězení. A také mu rozuměli, protože mluvil prostě, lidově, jak mu zobák narostl, když jako kluk žil na vesnici u Barinas a pracoval na yukovém poli. Už tehdy jsem napsal do Černína, že zde v něm roste silný revoluční levičácký hráč, potažmo revoluční velmoc.

Comandante Chávez tehdy naráz propustil 18.000 naftařských zaměstnanců a odborníků a od té doby začala těžba ropy klesat. Nebyl nikdo, kdo by to uměl a tak přísun petrodolarů ochaboval, chyběly investice i náhradní díly a situace společnosti a těžba rychle upadala. Podobně se rozpadlo kvetoucí zemědělství a další obory cestou konfiskací, znárodňování, združstevňování vedených politickými rychlokvaškami, takže brzy nebyly potraviny, vypínala se elektřina a vlastně nebylo nic. Tím víc vůdci a jejich nohsledi, vojáci, policie, udavači, špiclové bohatli a kšeftovali. Lid trpěl víc a víc, chyběly základní produkty, potraviny, mléko pro děti, rýže a jídlo, které se dokonce muselo dovážet. Jak v tom starém vtipu, kdyby se bolševici dostali k moci na Sahaře, tak za pár let dojde i písek. A chávisté, příznivci bolivariánské revoluce 21. století, bohatli. Banány tehdy stály víc než u nás!! Kdo odporoval, šel do vězení, na popraviště nebo utekl.

Sledoval jsem Chávezovu Bolivariánskou revoluci socialismu 21. století na místě, ve Venezuele, během 12 let v období 2002-2013. Jednou jsem se v Caracasu ocitl před presidentským palácem Miraflores, když hřímal Chávez. Byl to umělec, rétor. Bylo to strhující divadlo pod širým nebem s kulisami řvoucích a skandujících davů. V jednom okamžiku mávl rukou na okolní domy a jedním slovem je znárodnil. Davy šílely nadšením. Davy chudých mají rády, když se bere bohatým a dává chudým. Jenže levičáčtí revolucionáři sice berou bohatým, ale nedávají chudým. Leda jen drobky nebo slova plná naděje a zářných zítřků. Nejsou žádní Jánošíci ani Robin Hoodové. V roce 2006 jsem se dočetl v místním tisku, jak Chávez dekretem změnil národní erb, na kterém bílý koník na modrém dolním poli utíká do prava a dívá se dozadu. To bylo samozřejmě neideové a nemohlo uniknout bedlivému oku comandateho v červeném baretu, v kterém stále rád chodil. Od toho okamžiku už utíká do leva a dívá se směle dopředu, ve směru jeho revoluce. Také došlo na vlajku, která byla Chávezem o rok později přemodelována. Místo sedmi hvězd za sedm venezuelských provincií byla přidána osmá hvězda za provincii Guayana Esequiba, území, které leží v sousední Guayaně. Toto území je Venezuelou nestále reklamováno.

Další demonstrační divadlo v Caracasu jsem viděl, když comandante, tak nějak na zapřenou, umíral v Havaně v roce 2012. To se samozřejmě tajilo, protože běžel vnitřní boj o vedení revoluce. Údajným nástupcem měl být Diosdado Cabello, jeho pravá ruka, která mu zachránila kůži při puči v roce 2022. Tentokrát však už hřímal Nicolás Maduro, který se hřál na slávě comandanteho, ale kam se na něj hrabal. Náhle ti křiklouni organizující davové nálady místo Viva Chávez začali křičet Viva Maduro. A bylo to! A tak se vlastně stal lidovým prezidentem, posléze zvolený zmanipulovanými volbami. Proč dostal přednost? Čert ví. Byl vysoký a jeho tvář se asi dobře vyjímala v TV a v tisku, ale možná věděl na ostatní víc než Cabello.