Velký vandr velkou Brazílií. DENÍK BRAZILIE 1989, Část 38
Pondělí 1. 5.
Mám číslo 1165
Vstávám v 5.00, holím se a majitel hotýlku opravdu přichází a budí mně, čemuž jsem nevěřil. Autobus do Xapuri prý jede v 7.00, ale raději jsem tam na šestou. Firma Acreana jede v 7.00, zpět v 13.00 nebo ráno v 6.00, takže je to vyřešené. Je řádně zataženo, v noci lilo. Drobný ruch, první autobusy startují do Senador Guiomard, vedle na lavici ještě někdo spí, naproti stařec chrchlá a pije kávu k rohlíku. Já měl skleničku studené vody v hotelu. Na dalším nástupišti běží motor firmy Rondônia do Porto Velho. Moskyti se stále rojí kolem mého hnisem kapajícího kotníku. Odháním je vzpomínaje na Césara z autobusu, že všude v městě je malárie, a přesto tam lidi nepoužívají moskytiéru. Ostatně ani já. Další dva autobusy Acreana jedou do Plácido de Castro a do Brasília. Je tu ještě společnost Andorinha a ta má cesty až do R.J. a S.P. Za 0,35 NCz. si dávám sladkost, sýrovou buchtu k snídani. Po nádražíčku pobíhají toulaví odrbaní psi a loudí sousto. Stánky prodávají namazaný bílý chléb, placky z mandioky, kávu a pak tu jsou stánky s chlastem a s tzv. suvenýry z pouti. Dnešní den jedu už čtyři dny, v jednom kuse 96 hodin s čekáním, průměrná zpoždění čtyři hodiny na 800-1.000 km.
Do Cruzeiro do Sul jezdí Acreana jen v září, teď je silnice nesjízdná a letos možná nepojede ani v září. Hlavně, že se postavila grandiózní megalomanská Transmazônica s 5.600 km a teď je nanic. Lidé jsou tam zcela opuštěni. Kdo naletěl na program osídlení podél amazonské dálnice, doplatil na to. Ukázkou je Altamira. Silnice Porto Velho-Manaus se dokonce asfaltovala a je už několik let nesjízdná. Zůstávají tradiční lodě, zatímco silniční mapa stav idealizuje. Je 7.00 a autobus nikde. „Jen aby vůbec přijel,“ slyším od vedle a vzpomínám na včerejší slova: „To je jen začátek.“ Může se stát cokoliv. Fajn, autobus do Xapuri je tady! Jedu až na konečnou, jako obvykle. To už bude úplná konečná směrem na západ. Bus nízký, otřískaný, nikdy se neví, jak se dojede. Pak zřejmě musí rovnou do opravy, protože se vždy něco rozmlátí, něco upadne. Projíždíme kolonií dřevěných domků, barů, obchůdků-hotové Dawson City. Čtu si staré noviny Folha de S.P. z 25.7.1989, kde prof. Mário Ypiranga Monteiro, který se třicet let věnuje výzkumu amazonské kultury píše: „Caruso nezpíval, ani Ana Pavlova netancovala v Opeře Manaus, ani tam Sarah Bernard nerecitovala monology, vše je jen legenda. Také vývoz semen Hevea brasiliensis nebyl tak dramatický kontraband do Malajsie, jak se vypráví, ale jednalo se o oficielní obchod. Místní kaučukoví boháči se nebáli konkurence, protože věřili, že je nikdo nemůže zničit.“ Jenže první vývoz kaučuku z Malajsie byl už v roce 1896. Opera zažila čtyři rekonstrukce, 1929, 1962, 1974 a v 1986, kdy byla zavřena celý rok pro napadení termity. V červenci 1989 bude otevřena Verdiho operou Tanec masek a operou Carlose Gomése O Guarani.
Acreana nemusí mít moc autobusů, protože většinou roku jsou silnice nesjízdné. Podél cesty stále stejný obraz, pastviny, stáda dobytka, nekonečné ohrady, nakládací ohrady, spálené kmeny velikánů, chýše kolonistů, peónů, plantáže banánů, osamocené palmy, jezírka, rozvěšené barevné prádlo a šaty, stojící děti sledující autobus, což je pro ně událost. Tvrdý nebezpečný těžký život kolonů, garimpeirů, seringeirů na okraji světa bez pomoci v dešti, v blátě, v malárii, bez lékařské pomoci. Jenže člověk zřejmě vydrží mnoho. Je to jakási tropická obdoba Chilkootského průsmyku. Potkáváme bus z Brasiléia. Uvízl, rozbil se. Jezdí se do poslední minuty, doslova až skončí někde na trati. Pasažéři se pak musí nějak sami dopravit, pomoc si sami. Tato rizika jsou pro všechny známá a jsou přijímána s úsměvem a legrací. To je život, jinak to nejde. Čtu si v novinách. V roce 1988 je 54 tun zlata prodáno do zahraničí tajně přes Uruguay na černý trh, což je asi polovina celé brazilské produkce. Andrés Rodríguez (66) provedl v Paraguayi převrat a ujmul se vlády 3. února 1989. Slíbil demokratické volby, on za tradiční stranu Partido Colorado a proti němu Domingo Laíňo (53) za stranu Partido Liberal Radical Auténtico. Předpovědi jsou 67% pro Rodrígueze už i pro to, že byl vůdcem převratu a také proto, že se už ví o připravených 600.000 falešných přihlášek k volbám z 2,2 miliónů voličů. Prezidentská kampaň skončila 25.4. Rodriguez slíbil agrární reformu, potrestat viníky násilí proti lidským právům, zničit kontraband, modernizovat zemi, omezit korupci a nezaměstnanost. Důvody jeho převratu však byly i osobní. Alfredo Stroessner jej chtěl penzionovat, protože počítal se svým synem Gustavem, plukovníkem letectva, jako svým nástupcem. Rodríguez je totiž jeho švagrem, kdy jeho dcera Martha Rodríguez má s dalším synem Stroessnera Hugem Alfredem dvě děti. Z celkového počtu 3,8 miliónů Paraguayců je 95% mesticů hovořících indiánským jazykem guaraní. Další milión Paraguayců žije v Brazílii a Argentině jako političtí uprchlíci. Rozpočet 3,9 miliard dolarů, 30% příjmů ze zemědělství, 25% z obchodu, 16% z průmyslu, roční příjem na hlavu 860 dolarů, 2 miliardy dolarů zahraniční dluh.
Další osada je Vila de Capixaba, autobus však staví lidem u jejich obydlí, u jedné chatrče a po několika km pastvin u další chatrče. Někdy vystupují v úplné pustině, kde asi je nějaká pěšina, která vede k fazendě skryté ještě v matu. Jsme v Araxá, tři chalupy na kůlech, nádraží v restauraci. Do Xapuri jen 70 km, ale zprávy v Araxá hovoří o špatné situaci silnice, i o zapadlém kamiónu. Dosavadní hladký průběh z Rio Branco brzy asi skončí. „A už je to tady,“ vykřikli lidi. Dva autobusy společně zapadly, další čtyři kamióny také a řady aut na každé straně. Jeden traktor jede z naší strany, další prý z opačné strany. Boční hliněné stěny podél silnice se zřítily a vytvořily neprůjezdné bahno s hlubokými proláklinami. Ženu se s foťákem dopředu, tam, kde se něco děje. V díře je kamión s buldozerem, zapadám u něj do bláta, ale fotím. Nevšiml jsem si, že další buldozer se zvedací naběrací radlicí se ženě k díře, na mě. Lidi stojící na vysokém bahnitém břehu na mně křičí i na řidiče, ten mne však nevidí, protože zvednutá radlice mu brání k výhledu a neslyší pro hluk motoru. Otočil jsem se a vidím ta obrovská kola, jak jedou na mne a dost rychle. Rychle stranou, ale vietnamky se přicucly v bahně a nemohu se hnout z místa, další noha podklouzla. Mrsknul jsem se stranou do vysoké stěny bláta a tak uhnul před koly projíždějícího traktoru těsně vedle mne. Hlavní můj zájem je foťák. Neuchránil jsem ho zcela. Vylézám celý zabahněný a promočený. Hlavně, že žiji, nejdražší fotka života, která mně mohla stát život. Umývám foťák v bahnité louži, vysouším jej WC papírem, svlékám se, košili máchám, abych odmočil bahno. Za chvíli jedeme. Nasedám v trenýrkách, košili suším v uličce proudem vzduchu, kraťasy jsem zavěsil na přední sedadlo a s WC papírem stahuji bahno. Cesta pokračuje, ale dobrodružství nekončí. Za čas bahnitých kolejí s vysokými stěnami, tobogany, přichází prudký sjezd, kola kloužou, až jsme sjeli z vysokého náspu do říčky, která vyrvala polovinu cesty. Zastavujeme a řidič jde kontrolovat situaci, kudy projet nebezpečný úsek. Vypadá to hrozivě, nakloněný úsek, kdy koleje s dírami stahují k jedné straně, rychlý rozjezd, zadek i předek se mlátí o hrboly, z lepší koleje sjíždí zadek dolů, autobus se hrozivě naklání, jen jen se převrhnout, volant se bláznivě sám točí ze strany do stran. Řidiči se podařilo pravým kolem vyjet na pevnější hranu, zachytil se, jedeme bokem, zadek stále dole, ale pomalu nás tobogan vyhazuje nahoru.
Ještě pár podobných míst a vyjíždíme na asfalt Xapuri. Nedaleko je hranie s Peru. Na náměstí, kde je nádraží, vystupuji v spodním prádle, zablácen s mokrou košilí a kalhotami v ruce. Dojel jsem bojově. Takhle asi nepřijel žádný novinář do Xapuri. Je to pro mne zadostiučinění, že jsem dosáhl bláznivého cíle 1. května. Cítím se jako Fog, když vyhrál vlastní sázku. Novináři většinou hned dalším autobusem odjížděli nebo spali v hotelu Venezia. Já při návštěvě domu Chico Mendese jsem dostal nabídku přespat v jeho domě. To určitě žádný žurnalista nezískal. V návštěvní knize jsem pod číslem 1165. Přede mnou Japonec, ekologista z Osaky Yoshio Nishioka. Sedím u stolu v kuchyni, u kterého seděl Chico před svou smrtí, bavím se s jeho bratry Raimondo a Zuzu. Stále přicházejí lidé, ženy s dětmi, chudí, prostí muži a dívají se v tiché úctě, kde Chico zahynul 22. prosince 1988. Z domku se stává symbol boje za Amazonii, proto Fundação Chico Mendes je zde, aby nejen připomínala jeho postavu, ale hlavně jeho boj. Vyprávím o mém pádu pod traktor. „Z takové dálky jste přijel, abyste zde málem zahynul,“ povídá někdo, „zde v Xapuri umírá hodně lidí.“ Auto s tlampačem objíždí Xapuri a zve na večerní manifestaci k 1. máji jménem Syndikátu venkovských pracovníků Xapuri, Sindicato dos trabalhadores rurais de Xapuri. Foťák suším, ale marně, luxmetr nefunguje. V domku teď bydlí bratranec Chica Raimondo Mendes y Barro, který je také seringuiero. Vyhrál poslance městské rady, a proto se z oblasti seringuierů přestěhoval a dočasně zde bydlí. Jeho žena María das Graças Concepção de Barro dělala v oblasti seringuierů 23 let zdravotní sestru. Její rodiče žili v matu, tam se narodila. Studovala na zdravotní sestru v Rio Branco, vdala se za Raimonda a ten chtěl žít v pralese. Založili tam zdravotní stanici s vakcinací a léky a školu pro děti seringuierů. Celá společnost seringuierů si tam vše sama vybudovala. Je tam tvrdý boj i o život, ale kdo se tam narodil, je to jeho domov, jako domov indiánů. A tak se po téměř století seringuieros schází s indiáni na stejné úrovni, jako přátelé, jako vzájemní přátelé mata, Amazonie.
Mnislav Atapana Zelený
Keiko, japonskou Peruánku, mám rád
Konečně se až se samurajskou neústupností po mnoha letech prosadila Keiko Fujimori na presidentku Peru.
Mnislav Atapana Zelený
Velký vandr velkou Brazílií DENÍK BRAZILIE 1989, Část 39
Přicházeli drsnější podnikatelé, fazenderos, z Paraná, kteří před 20 lety zkoupili velké pozemky v Acre. Začali kácet prales a vyhánět seringuieros. Začal boj Chico Mendese za ochranu amazonských lesů, za vlastní přežití.
Mnislav Atapana Zelený
Velký vandr velkou Brazílií DENÍK BRAZILIE 1989, Část 37.
Jedu přes území zlatokopů a sběračů kaučuku do Xapuri, kde zabili Chico Mendese, ochránce Amazonie, poklonit se jeho památce. Xapuri leží v Acre, kde se 14.7.1899 vyhlašuje svobodný stát Acre, Estado Independiente do Acre.
Mnislav Atapana Zelený
Tři mystéria: Zrození, Život a Smrt. Ta tvoří naši existenci, nikoli virtuální realita
Co je důležité, to není vidět. Nebuďme užiteční idioti. Láska je mocná a tajemná Velká Hybatelka naší existence.
Mnislav Atapana Zelený
Velký vandr velkou Brazílií DENÍK 1989, Část 36.
Od Yawalapiti odlétám vojenským Bandeirante jako černý pasážér v nákladovém prostoru na lince FUNAI do Brasília s mezipřistáním v San Félix de Araguiara.
| Další články autora |
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Co podniknout v listopadu v Praze zdarma? Vybrali jsme 7 akcí, kde se neplatí vstupné
Listopad v Praze nabídne průvod strašidel, návštěvu legionářského vlaku i pohled do vědeckých...
Semir z Kobry 11 má novou roli. Z vojenského náklaďáku vznikl luxusní dům na kolech
Z vojenského náklaďáku luxusní dům na šesti kolech! Obří MAN přezdívaný Semir, pojmenovaný po...
OBRAZEM: Posádky balónů zakončily sezonu. Při posledním letu je potrápil vítr
Letošní sezona létání horkovzdušných balónů je uzavřená. Zakončilo ji sobotní setkání s krátkým...
Koaliční smlouva ve Zlíně bude podepsána v úterý 10. listopadu
Koaliční smlouva ve Zlíně bude podepsána v úterý 10. listopadu. ČTK to dnes sdělila zástupkyně...
Vitaminy, pohyb i kvalitní spánek. Co skutečně pomáhá tělu zvládnout chladné měsíce
Chladné počasí, nedostatek slunečního světla a časté změny teplot dávají na podzim a v zimě zabrat...
Referendum v Pohořelicích navržené Šlachtou není platné. Přišlo málo voličů
Místní referendum v Pohořelicích na Brněnsku, v němž v sobotu obyvatelé města rozhodovali o...

Chystá se vaše dítě na střední? Vyhrajte voucher od Přijímačky krok za krokem
Chystá se vaše dítě na střední? Vyhrajte voucher od Přijímačky krok za krokem
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 88x



















